Make in India: Příslib lepšících se zítřků (s ručením omezeným)

Indie má letos růst nejrychleji z velkých ekonomik světa. Vládě premiéra Nárendry Módího se navíc daří krotit dlouhodobé strašáky, jako jsou inflace a deficit běžného účtu. Někteří experti proto potichu začínají spekulovat o tom, že země přebere od dýchavičné Číny pozici rozvíjejícího se hospodářského giganta číslo jedna. Podmínkou – nejen vítězství v těchto pomyslných dostizích, ale obecněji udržení současného kurzu – je pokračování započatých reforem, říká Paul Milon, investiční specialista hongkongské kanceláře BNP Paribas Investment Partners, který se zaměřuje na Indii, v exkluzivním rozhovoru pro TRADE NEWS.

Investice do infrastruktury a růst spotřeby

Brazílie a Rusko čelí recesi, čínská ekonomika zpomalila. Tři ze čtyř cihel nedávno vzývané skupiny BRIC se tak drolí, což potvrdila i investiční banka Goldman Sachs, která s chytlavou zkratkou přišla. Na podzim totiž zavřela svůj fond zaměřený na BRIC. Radost jí dělala jen Indie, která od zaškobrtnutí v roce 2012 každý rok roste o něco rychleji. Vydrží?

BRIC je mnohem více koncept než realita. Jednotlivé ekonomiky se svou strukturou, svou podstatou výrazně liší. Indie je nyní ve fázi ozdravení. Růst postupně zrychluje a Mezinárodní měnový fond letos čeká posílení o 7,5 procenta, což by znamenalo, že by se stala nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa. To je diametrální rozdíl v porovnání se stavem a výhledem v létě 2013, kdy byla země označována za jednoho z titánů na hliněných nohách. Od té doby se nicméně většina ukazatelů vypovídajících o makroekonomické stabilitě vydala správným směrem.

Během nedávného virtuálního setkání vedení společnosti Apple s investory šéf amerického technologického gigantu uvedl, že se prodeje iPhonu v Indii meziročně zvýšily o 76 procent. Potvrzuje to, že jedním z tahounů indického růstu budou spotřebitelé?

Jedním z významných tahounů nastartovaného oživení letos budou investice do infrastruktury. Země se zaměří především na silnice a železnici. Společně s tím, což bude nejen příběh tohoto roku, ale mnoha dalších let, k růstu určitě přispěje také spotřeba. U té opravdu dochází k oživení, které by mělo povzbudit i očekávané navýšení platů státních zaměstnanců, což by se mělo projevit především ve městech a příměstských aglomeracích. Podobně by k růstu spotřeby měla přispět i podpora pro venkov, kterou přislíbil nový státní rozpočet. Ta souvisí s obdobím monzunů, které dvakrát po sobě zůstalo za očekáváním, což zemědělce poškodilo. V této souvislosti je určitě dobré připomenout, že zemědělství, potažmo ekonomika venkova, sice představuje pouze necelých 17 procent HDP, ale závisí na něm polovina obyvatel země.

Rozpočet na stávající fiskální rok, jehož finální podobu vláda oznámila na konci února, podle většiny komentátorů nepřinesl nic převratného, vizionářského. V principu ale nabídl to, co by měl, aby přispěl k udržitelnosti nastartovaného oživení. Souhlasíte?

O mnoha řekněme nepříjemných věcech, které se v rozpočtu objevily, se mluvilo už před jeho představením. Příkladem jsou výdaje související se zmíněným navýšením platů státních zaměstnanců, které, pochopitelně, dostávají rozpočet pod tlak. V této souvislosti se zejména v řadách globálních investorů objevily obavy, že by to mohlo zlákat – či přispět – k opuštění nastoupené konsolidace rozpočtu. Připomenu, že loni vláda cílovala čtyřprocentní deficit a povedlo se jí ho dosáhnout. Letos, tedy v roce, který končí březnem 2016, jde o 3,9 procenta, což by se také mělo podařit. V příštím roce pak má jít o 3,5 procenta. Tím vláda ukázala, že v konsolidaci hodlá pokračovat.

Rozpočet přitom navazuje na ten loňský také důrazem na rozvoj infrastruktury.

Přesně tak. Výdaje na silnice byly navýšeny o 25 procent na zhruba osm miliard dolarů. Na železnice Indie vydá meziročně o 30 procent více, konkrétně 6,6 miliardy dolarů. Nová infrastruktura by přitom měla výrazně podpořit další růst a rozvoj ekonomiky. I proto čekáme, že se v dalších pěti deseti letech objeví další investice.

Bude Indie dílnou světa?

Ke slabým místům rozpočtu podle komentátorů patří opomenutí ochabujícího zájmu o indické služby, které tvoří 32 procent exportů ze země. V lednu tato kapitola odepsala 12 procent a celkově šlo o třetí propad v řadě. To vypadá jako potvrzení trendu, který souvisí s automatizací procesů, jež se do Indie outsourcovaly. Není to problém?

Polovina indické populace je mladší pětadvaceti let. Navíc poměr pracujících a nepracujících ve stále větší míře vyznívá ve prospěch první skupiny. Teď je to o něco méně než 0,5, což znamená, že je dvakrát více lidí patřících k pracovní síle než těch, kteří k ní nepatří. Tento poměr se přitom podle všeho dalších dvacet pětadvacet let bude lepšit. To mimo jiné znamená, že ekonomika musí nabídnout dostatek pracovních míst, aby tito lidé našli zaměstnání. Indie přitom tradičně zaostávala v průmyslu, a nebo obecněji výrobě, což by měl napříště změnit program Make in India. Indická vláda, spoléhající se mimo jiné i na levnou pracovní sílu, se dnes snaží zjednodušit podnikání v zemi. Snaží se i tím nalákat ve velkém zahraniční investory, a stát se tak dílnou světa podobně, jako jí byla v minulosti Čína a další asijské země.

Indie by se mohla stát nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou.

Jean-Pierre Lehmann, respektovaný profesor mezinárodní ekonomie z IMD Business School, který Indii dobře zná, dlouhodobě se jí věnuje a také tam jako hostující lektor učí, mi při nedávném setkání přiznal, že pochybuje o úspěchu Make in India. Co čekáte vy?

Podle mě je stále příliš brzy na to hodnotit, zda se tento záměr zdaří, nebo ne. Navíc jde o velmi obsáhlou záležitost, spíše koncept než program jako takový. V této souvislosti bych určitě ocenil snahu zjednodušit podnikání v zemi, která by se měla každopádně vyplatit. Jak jsem zmínil, cena pracovní síly je nižší než v Číně a mnoha dalších asijských zemích. Zahraniční investory nicméně v minulosti odrazovala přebujelá byrokracie, množství různých povolení a obtížnost je získat, které podnikání v Indii komplikovaly. To by Make in India mělo změnit. Vláda se například snaží využít e-governance, různé technologické platformy, k tomu, aby vyhodnotila projekty. Stejně tak se snaží eliminovat jisté existující byrokratické překážky, respektive jejich počet.

Přesto je Indie stále na indexu Světové banky, který monitoruje byrokratickou zátěž, s níž se v jednotlivých zemích musí prát malé a střední podniky, na 130. místě, což znamená meziroční posun jen o čtyři místa. Navíc se některé – i klíčové – reformy nedaří prosadit, na což si nedávno stěžoval Arvind Subramanian, hlavní ekonomický poradce vlády.

Souhlasím, Indie má v tuto chvíli slušně našlápnuto, několik rizik tu ale zcela určitě je. Primárně jde o ochotu – a schopnost – pokračovat v reformách. Vláda sice už udělala mnoho věcí a jde správným směrem, ale stále má před sebou několik výzev. V této souvislosti se hodně mluví o GST, dani z prodeje zboží a služeb, na niž ostatně narážel i zmíněný Subramanian. Tato daň je podmíněna souhlasem nejen dolní komory parlamentu, kde má vládní strana majoritu, ale i horní komory, kde se ale musí spoléhat na pomoc partnerů. Otázkou je, zda se jí tak nakonec podaří GST prosadit. Pokud ano, bude to velmi dobré jak pro Indii jako takovou, tak pro globální sentiment, tedy pohled zahraničních investorů na zemi.