Chytrá politika v oblasti start-upů různého zaměření a jejich účinná státní podpora je nejlepší cestou, jak efektivně využít inovativního potenciálu nejen malých a středních podniků. Podobný názor sdílí i autor světového bestselleru Budiž voda Seth M. Siegel, s nímž jsme diskutovali u příležitosti druhého českého vydání této knihy.
Jaké jsou podle vás hlavní příčiny fantastického ekonomického vzestupu Izraele? Čím to, že je tato země zejména v porovnání s jinými státy regionu tak úspěšná?
Na tom se podílela celá řada faktorů. Patří mezi ně chytrá politika státu formou podpory startupů a malých firem, příliv technicky zdatných pracovníků ze zahraničí, vynikající úroveň univerzit, ale také určitý klaustrofobický pocit, vyplývající z toho, že Izrael je malou zemí obklopenou de facto nepřátelskými státy, který vedl k jeho převažující orientaci na exportní trhy. A v neposlední řadě také sebedůvěra a vyspělost, kterou mladí muži a ženy získávají díky letům stráveným v povinné vojenské službě.
Podle mého názoru hraje roli také fakt, že se na jednom místě sešlo tolik příslušníků židovského etnika. Tím se zvýraznil typický prvek židovské kultury, jímž je určitý vnitřní neklid a pocit, že nic není dost dobré. Izraelci tak řešením svých vnitřních problémů dospěli víceméně náhodou k tomu, že pomáhají řešit také některé problémy globálního charakteru.
Jste mimo jiné členem poradního sboru v izraelské organizaci na podporu startupů (StartUp Nation Central). Můžete ve stručnosti popsat, jak to v Izraeli funguje? Jaké startupy se prosadily mezinárodně?
Bude to možná znít trochu přehnaně, ale v podstatě celý Izrael je takový úspěšný startup. Jaká jiná země, která vznikla v poválečné éře, zaznamenala takový úspěch jako on? Něco z tohoto úspěchu se pak odráží ve fantastické startupové kultuře, kterou Izrael postupně vytvořil. Částečně je to tím, že se Izraelci vyžívají v improvizaci. Pokud něco nefunguje, zkusí to prostě jinak nebo zkusí něco úplně jiného. Zkrátka nedělají si moc hlavu z neúspěchů. Samozřejmě by raději uspěli, to ostatně každý. Ale když nejste připraveni na selhání, nemůže z vás být dobrý podnikatel. Pokud však berete selhání jen jako dočasnou překážku a jste ochotni zkusit to znovu, úspěch se většinou dříve nebo později dostaví.
Pokud jde o známé startupy, ty izraelské většinou vyvíjejí věci, které vzájemně propojují různá odvětví. Například Teva je renomovaná farmaceutická společnost a Strauss přední potravinářský podnik. Společným jmenovatelem velkého úspěchu Izraele je hledání nových technologií napříč odvětvími. Díky této kooperaci lépe fungují naše telefony, počítače i životy.
Voda jako zdroj i prostředek řešení konfliktů
Jste známým představitelem tzv. vodní diplomacie. Co si všechno můžeme pod tímto pojmem představit?
Všichni víme, že voda může být zdrojem válečných konfliktů. Vodní diplomacie ale říká, že voda může být i prostředkem k řešení těchto konfliktů. To znamená, že voda a vodní technologie mohou pomoci otevírat dveře a budovat lepší vztahy.
Čelíme v současné době krizi vyplývající z nedostatku vody? Pokud ano, v čem je to odlišné od doby dejme tomu před dvaceti třiceti lety, samozřejmě kromě neustále se zvyšujícího počtu obyvatel? Jaké trendy k tomu přispívají?
Americká vláda počítá s tím, že do roku 2025 bude 60 procent zemského povrchu do nějaké míry poznamenáno nedostatkem vody. Hlavními faktory tohoto problému budou jak změny klimatu a růst počtu obyvatel, tak i zlepšující se životní úroveň a současně zhoršující se vodní infrastruktura. To vše povede v mnoha oblastech k růstu cen potravin a nestabilitě.
I když dvě třetiny území Izraele tvoří aridní oblasti, jako jediný stát zvládá komplexní problematiku vodního hospodářství a dokonce má vody víc, než spotřebuje. Daří se izraelskému státu udržovat kázeň obyvatelstva a racionalitu ve spotřebě vody i v situaci jejího dostatku?
Významnou roli hraje kultura a ta izraelská se do velké míry točí kolem vody. Hodně tomu pomáhá vzdělávání ve školách stejně jako osvěta mezi spotřebitelskou veřejností. Ale současně je potřeba přiznat, že dnešní generace Izraelců je ve spotřebě vody o něco liberálnější než ta předchozí.
Společným jmenovatelem velkého úspěchu Izraele je hledání nových technologií napříč odvětvími.
Jaké ponaučení si z izraelského vodního hospodářství mohou odnést jiné země? Vyvážejí se některá z tamních revolučních řešení do jiných zemí světa?
V mnoha zemích je vodní hospodářství stále řízeno politiky. V Izraeli se naproti tomu prosadil apolitický, technokratický způsob. A také: zatímco ve většině zemí světa je cena vody dotována, občané Izraele za ni platí plnou cenu. Díky tomu jsou pak daleko ukázněnější ve spotřebě a daleko otevřenější využívání technologií vedoucích k úsporám vody.
Izrael je světovým lídrem v mnoha oblastech vodních technologií. Kapkové zavlažování, které bylo vynalezeno právě tam, se dnes používá ve více než stovce zemí světa. Opětovné využití upravených odpadních vod je zatím v počátcích, ale v regionech stále více trpících suchem se tento systém bude běžně používat. Po desetiletích rozvoje infrastruktury je dnes v Izraeli 90 % upravených odpadních vod opětovně využito. A v odsolování zaujímá první místo na světě. Největší – a také energeticky nejúspornější – odsolovací zařízení na světě se nachází právě zde.
Jsou patrné aspoň náznaky uvolňujících se napjatých vztahů Izraele a dalších států v regionu pod vlivem zhoršujících se nadnárodních ekologických problémů?
Arabské státy dlouho zvažovaly přednosti navázání obchodních vztahů s Izraelem. Nyní můžeme pozorovat v této oblasti postupný posun, protože tyto země, sužované suchým podnebím a rostoucí populací, naléhavě potřebují vodní technologie.
Ve své knize píšete, že nejen v Izraeli, ale všude na světě spotřebuje nejvíc vody zemědělství. A co zpracovatelský průmysl a doprava potravin a potravinářských výrobků na globálních trzích?
Dvěma zdaleka největšími „žrouty“ vody jsou pěstování a produkce potravin a tvorba energie. Je samozřejmě rozumné dát si kratší sprchu, ale vypínat doma světlo, když jdete pryč, a vést zemědělce k tomu, aby používali kapkové zavlažování, přináší daleko větší efekt.
Českým firmám se nabízí skvělá startovací pozice
V česku klesla spotřeba vody na hlavu za posledních 30 let na polovinu. Čech spotřebuje 88 litrů za den, kdežto třeba Američan 300 a Kanaďan až 700 litrů. Před pár lety stál u nás kubík vody něco kolem koruny, nyní zhruba 85 korun. Takže v úsporách široké veřejnosti háček nejspíš nebude.
Problematika životního prostředí bude nadále nabývat na významu a v blízké budoucnosti bude naprosto klíčová. Vodu, a zejména odpadní vody, musíme upravovat na stále vyšší úrovni. To neplatí jen pro Česko, ale pro každou industrializovanou a moderní zemi.
Českou republiku, jednu z prvních zemí, v nichž vyšel překlad vaší knihy, jste navštívil již několikrát. Jak hodnotíte příležitosti izraelských firem v Česku? A co je naopak podstatné nejen pro české firmy, aby uspěly na tamním trhu?
Izrael vytváří něco, co má velkou hodnotu pro každý stát, takže nemám pochyb o tom, že izraelské firmy mohou v Česku uspět, ať už přímo nebo prostřednictvím prodeje výrobků, jejichž části byly třeba vyrobeny v Izraeli.
Zástupcům českých podniků se v Izraeli dostane velmi vřelého přivítání, jelikož Izraelci dobře vědí o pozitivním vztahu Čechů ke své zemi i k židovskému národu a velmi si ho váží. Samozřejmě pro uzavření obchodu je zapotřebí víc faktorů, ale startovní pozici mají české firmy skvělou a neměly by mít problém v Izraeli uspět.
Co by se z vašich zkušeností dalo využít i v Česku?
Odpověď bych pootočil. Právě díky zkušenostem a možnostem spolupracovat s fantastickými lidmi v Česku, jako jsou třeba můj vydavatel Roman Lesný, místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec, předseda parlamentního výboru pro životní prostředí Robin Böhnisch či právník Pavel Smutný, jsem si uvědomil, jak naplňující může být práce, jejímž cílem je usilovat o lepší svět.
Jste prototypem renesančního muže. Začínal jste jako zástupce okresního newyorského advokáta, vypracoval jste se na uznávaného právníka, pak jste založil několik firem, z nichž jednu jste prodal Fordu, produkoval jste broadwayský muzikál, který byl nominován na cenu Tony, byl jste profesorem na New York University a teď jste oceňovaným expertem na vodu. Jak se to tak přihodí? Ve které profesi jste se cítil nejlépe? A co je důležité pro to, aby se člověk prosadil v jakékoli oblasti?
Svět je natolik zajímavý, že jsem rád, že se mi podařilo vyzkoušet si několik různých pracovních pozic. Každá kariérní změna mi umožnila poznat nové lidi a vstřebat nové poznatky. Samozřejmě je potřeba mít práci, která uživí vás i vaše blízké, ale je neméně důležité myslet na svůj vlastní růst a snažit se dívat na svět pokaždé novýma očima. Kdybych se nestal spisovatelem, třeba bych nikdy neměl možnost poznat Česko tak inspirativním způsobem.
Text: Daniel Libertin a Věra Vortelová
Foto: Talia Siegel a Eva Stanovská
Izrael
