S Francií máme mnoho společnéhoS brexitem její důležitost vzroste

Vítězslav Blažek řídí zahraniční kancelář CzechTrade v Paříži teprve rok. Předtím reprezentoval tuto vládní agenturu několik let ve Skandinávii. „Stockholm a Paříž jsou dva rozdílné světy, ale oba je mám rád, ve Francii jsme si s rodinou zvykli rychle,“ konstatuje.

S čím jste se po tolika letech strávených na Severu nejdéle vyrovnával?

Pro mě to bylo jednodušší v tom, že jsem ve Francii předtím studoval – ve městě Amiens kousek od Paříže – i pracoval a odmalička jsem vyrůstal ve frankofonním prostředí, jelikož můj dědeček byl profesorem francouzštiny. Ale i když jsem se vracel do důvěrně známého prostředí, byl to pro mě zpočátku obrovský šok. Jednak je tu znát odlišná mentalita od anglosaského, severského přístupu, kdy nic není problém a všechno lze vyřešit podáním ruky a domluvou, kde jednání s úřady zvládnete elektronicky ve dvou klicích myší. Naproti tomu ve Francii vás překvapí ohromná byrokracie na osobní i byznysové úrovni.

Takže převládaly spíše negativní pocity?

Ale to vůbec ne! Naopak si myslím, že nám Středoevropanům jsou životní podmínky ve Francii bližší, žije se tu příjemněji. Francouzská společnost je otevřenější, lépe se nám vychází s lidmi. Na severu jsou obrovští individualisté. Lidé tam mají svoji kariéru, svoji rodinu a velmi omezený okruh přátel od kolébky až do stáří.

V této souvislosti dávám k dobru typickou situaci v činžovním domě ve městě. Než vyjde Švéd ven z bytu, nejprve se podívá kukátkem na chodbu, aby nemusel potkat souseda. Ve Francii je to naopak: lidé se mnohem víc druží, zdraví a řekl bych, že se na sebe i víc usmívají. To souvisí i s klimatickými podmínkami – na severu žijete půl roku de facto skoro ve tmě, a to na lidi působí.

A co životní podmínky ve velkoměstě?

Tady podle mé zkušenosti víc boduje Sever, jsou tam trochu pohodlnější podmínky pro rodinný život. Například se všude bez problémů dostanete s dětským kočárkem, vše je lépe organizované. Ale Paříž má zase spoustu zeleně a například ve čtvrti, kde bydlíme, jsou krásné velké parky, což je příjemné. Žije se tu skvěle, ale pokud sem jedete na jednání, je potřeba připravit se na to, že se tu každý den přesouvá tam a zpátky deset milionů lidí. A to se musí někde projevit. Průměrný Pařížan například stráví 300 hodin ročně v dopravních zácpách. Proto doporučuji všem, kdo mají obchodní či soukromou cestu do Paříže, na auto zcela zapomenout a používat hromadnou dopravu, která je tu velmi dobrá.

Co obchodní mentalita?

Největší rozdíl je v tom, že ve Skandinávii vám partneři na rovinu řeknou ano, nebo ne, zatímco Francie se více blíží jižním státům. Obchodní jednání jsou trochu víc show, je v tom víc emocí, důležitější je i osobní chemie. Francouzi také bývají v práci méně organizovaní než třeba Seveřané, takže rozhodnutí se někdy dělají na úplně poslední chvíli, kdy to jde.

Obchod se přesouvá z Británie do Francie

Kdybych byl představitelem české exportující firmy, jak byste mě přesvědčil, že bych měl vyvážet i do Francie, když už mám dobře rozvinutý obchod v Německu a Británii?

Už pro diverzifikaci a rozložení rizika, snížení závislosti na Německu. Hlavní argument ale je, že česká a francouzská ekonomika jsou si velmi podobné strukturou. Obě jsou zaměřené na výrobu, na strojírenství, mají podobný energetický mix, a existuje tu tedy spousta synergií ve vzájemném obchodu, včetně možností subdodávek českých výrobců. Pomůžu si příkladem největšího výrobce kolejových vozidel v Česku Škoda Transportation a největšího výrobce ve Francii Alstom. České firmy, které už jsou certifikované pro dodávky pro Škodu Transportation, můžou dodávat i pro Alstom. Stejné je to třeba v leteckém průmyslu, kde české firmy mají velkou tradici, know-how a potřebné certifikace. Ve Francii je letecký průmysl také velmi silný a jsou tam firmy jako Airbus nebo Safran, které na místě provádějí už jen montáže, takže výrobci různých dílů nebo sestav mají možnost pro ně dodávat. Další věc je, že s probíhajícím brexitem se postupně z Británie přesouvá mnoho výrobních kapacit i investic nejčastěji právě do Francie, a tím důležitost Francie dále poroste.

Francie je rozlehlá země s více než 65 miliony obyvatel. Dá se v jejím rámci hovořit o regionálních specifikách?

Určité kulturní rozdíly mezi severem a jihem ve Francii fungují. Severní regiony typu Bretaň nebo Normandie jsou trochu blíž středoevropské mentalitě. Oblast kolem Lyonu je hodně průmyslová, má blízko k Alpám a ke Švýcarsku a tam je mentalita taky více podobná. Naopak vzdálenější a odlišnější jsou jižní a jihozápadní regiony jako Provence nebo Akvitánie. Na této ose existují i určité rozdíly v přístupu k byznysu nebo v dochvilnosti. Ale obecně vzato byla Francie vždy příkladem etatistického řízení státu, kde je patrný velmi silný vliv centrální moci sídlící v Paříži.

Větší rozdíly tak možná spočívají ve struktuře ekonomiky. Sever a východ Francie jsou více průmyslové, vedle zmíněných regionů jsou to třeba i Alsasko nebo Lotrinsko. Je to vlastně takový pás od Lyonu podél německých hranic kolem Rýna až k belgickým hranicím, kde byl dříve významný těžební průmysl a dodnes je tam silný ocelářský průmysl. Naproti tomu střed, západ a jih Francie jsou méně industrializované.

Naučte se francouzsky

O Francouzích se také traduje, že nejsou příliš ochotní komunikovat v angličtině. Platí to?

Pokud chcete ve Francii uspět, bez francouzštiny se neobejdete. Ve větších nadnárodních společnostech sice lidé anglicky mluví, ale mezi malými a středními firmami je to slabší. Navíc i v těch velkých korporátech je většinou velmi hierarchická firemní kultura, takže pokud se chcete dostat třeba k manažerovi nákupu, většinou je potřeba nejprve komunikovat s recepcí, asistentkami a na těchto úrovních se anglicky nemluví. Takže suma sumárum: ve firmách je nutné se francouzsky aspoň uvést, a pak když se dostanete k někomu na manažerské pozici, je možné, že ten už anglicky bude umět. Nebo ještě jinak: když už máte uzavřenou smlouvu a řešíte denní obchodní korespondenci, výměny výkresů nebo technické specifikace, to už v angličtině taky nějak jde. Ale samotná akvizice, proces získávání zákazníků, tam je francouzština nutnost, včetně toho, že budete mít připravené veškeré materiály, včetně webu a produktových brožur, ve francouzštině.

Zajímavostí je, že i z těchto důvodů ve Francii výrazně posílila výuka angličtiny ve školách, takže mladí lidé by teoreticky měli umět anglicky dobře, ale z nějakého důvodu moc mluvit nechtějí.

Byrokracií se nenechte zaskočit

Zmínil jste komplikovanou byrokracii. Je to s administrativní náročností ve Francii opravdu tak špatné?

Uvedu příklad. Když si chcete založit obyčejný účet v bance nebo pronajmout byt, musíte si připravit složku dokumentů včetně svého životopisu, oficiálního potvrzení o příjmech od zaměstnavatele a daňových přiznání, dokladů o adrese apod. Pokud jste navíc cizinec ze zemí mimo EU, musíte žádat o povolení k pobytu, což je administrativně velmi náročná záležitost vyžadující hodinová čekání na úřadech.

Co se týče obchodu, platí, že čím větší korporace, tím složitější byrokracie, ale tak to je vesměs všude ve světě. Určitým specifikem ale je, že obchodní smlouvy ve Francii obsahují více podmínek ve prospěch francouzské firmy, zejména pokud je česká firma dodavatel. Nemáte prakticky žádnou možnost vyjednat si změnu těchto podmínek, je třeba to akceptovat i s tímto rizikem. Častěji se také využívá penále, zvlášť u větších firem. A v neposlední řadě jsou ve Francii zvykem delší doby splatnosti, klidně 60 nebo 90 dnů. Poměrně často se nám pak stává, že se na nás české firmy obracejí s tím, abychom jim pomohli inkasovat jejich pohledávky vůči francouzským firmám.

Jak Francouzi obecně vnímají Českou republiku?

Pro většinovou společnost je to tak, že Česko leží v pásu zemí na východ od Německa, a tím to končí. A většinou si pamatují spíš Československo. Tomu se ale nedá moc divit. Francie je z určitého pohledu stále globální velmoc nebo minimálně transkontinentální. Má pořád obrovský vliv ve svých bývalých koloniích, ekonomicky je velmi silně propojena se severní Afrikou a tam logicky směřuje pozornost lidí víc než na východ Evropy.

Ale odborníci z firem o nás samozřejmě vědí víc. Znají Kunderu, Muchu, Havla. Nicméně bych řekl, že víc sledují Polsko, které je větší, nebo Rumunsko, které je jejich tradičním partnerem, nejen obchodním.

Situace se ovšem postupně zlepšuje. CzechInvest a české instituce ve Francii například nedávno přišly s iniciativou Czech Emploi, která francouzské pracovníky láká do Česka jako do země, kde je velký počet volných pracovních míst a vysoká kvalita života. Iniciativa vzbudila obrovský zájem médií a pomohla výrazně zvýšit povědomí o Česku a zlepšit vnímání naší země u obyčejných Francouzů. Pro spoustu lidí to byl šok – jsou zvyklí na polské instalatéry ve Francii, ale že by Francouzi jezdili za prací do Česka, to si neuměli představit.

Čím bychom se my Češi mohli u Francouzů inspirovat?

Měli bychom si od nich vzít jejich akčnost, to, že jsou schopni dosáhnout svých cílů, třeba i za cenu stávkování. Zároveň mnohem víc debatují o věcech a debaty jsou tu někdy velmi vyhrocené, ale padne názor každé strany. Myslím si, že u nás kultura debatování a sdílení názorů ještě tolik není, a proto je tohle z mého pohledu to hlavní, co bychom se od Francouzů měli naučit. Pravdou totiž je, že navzdory všemu jde demokracie ve Francii opravdu zespoda, od lidí.

Text: Daniel Libertin

Foto: archiv CzechTrade