Jiří Kratochvíl: Nezapomínejme, že máme také pacienty bez COVID-19I oni potřebují péči a léky

Původně jsme byli s obchodním ředitelem společnosti Cayman Pharma Jiřím Kratochvílem domluveni na povídání o Japonsku. Tam je totiž tato mezinárodně uznávaná farmaceutická společnost již více než deset let etablovaná. Ovšem mezitím přišla pandemie a s ní nouzový stav, a tak se řeč (bohužel pouze on-line) samozřejmě stočila i na to, co to znamená pro chod firmy a jak se jí daří pohybovat v měnícím se prostředí.

Jak se koronavirus projevil v životě vaší firmy?

Situace se vyvíjí ze dne za den. Obecně se snažíme minimalizovat mezilidský kontakt, pokud lidé nemusí být nezbytně nutně ve firmě, řadu pozic spojených s administrativou jsme přesunuli na práci doma. Je to pro nás nový přístup, který jsme zatím nepreferovali. Jako farmaceutická firma, která vyrábí léčivé látky, je certifikována v systému ISO a schválena v režimu správné výrobní praxe Státním úřadem pro kontrolu léčiv a americkou Food and Drug Administration (FDA), musíme daleko přísněji dodržovat všechny procesy. Nyní však nezbývalo nic jiného než mobilizovat notebooky a přizpůsobit se nové situaci. Učíme se, jak v ní obstát a neslevit z našich plánů a cílů.

Co vás přitom nejvíc zaskočilo?

Člověk si uvědomí, jak moc potřebuje s ostatními komunikovat, sdílet zkušenosti, problémy. To, co dříve považoval za samozřejmé, tedy zajít vedle do kanceláře a prodiskutovat věc z očí do očí, se stalo na denní bázi nedosažitelným. Naštěstí jsme se už minulý rok v jednotlivých odděleních pustili do digitalizace a spoustu papírových dokumentů nahradili nějakým elektronickým systémem, který s sebou nese také snížení nutnosti se osobně potkávat. Z tohoto pohledu se dá říct, že nás situace nezastihla zcela nepřipravené, i když jsme samozřejmě úplně připraveni ani být nemohli, s něčím takovým jsme nepočítali. Elektronizace měla především zvýšit efektivitu a produktivitu práce. Nicméně teď se ukázalo, že musíme jít o krok dál.

O léčivé látky je zájem

Převážnou část svých produktů exportujete. Odrazila se nějak celosvětová situace ve vašich obchodech?

Farmacie naštěstí nepatří k segmentům, které by se celosvětově utlumovaly, takže poptávka po našich léčivých látkách zůstala a někde se paradoxně zvýšila. Je logické, že krize postihla i některé naše konkurenty a momentálně nemusí být zcela schopni dostát svým závazkům. Ale společnosti vyrábějící léčiva samozřejmě léčivé látky pro své produkty potřebují, a tak hledají jiné dodavatele.

Co se však zkomplikovalo, je logistika. V tuto chvíli je docela oříšek naše zásilky dostat k zákazníkům. Před pár týdny jsme řešili Čínu, což se trochu uklidnilo, ale stále jsou poměrně velké prodlevy na celnicích. Celní procedury se mimochodem nyní zpřísnily skoro všude. Naše zásilky přitom nesmějí někde dlouho ležet, přepravují se ve velice přísném režimu, na přepravu je určený přesný počet dnů, musejí být v chladu a tak dále, jinak nedojdou ke svým adresátům v pořádku. Do Íránu jsme byli nuceni export zcela pozastavit.

Před pár dny jsme řešili dopravu zásilky do jednoho francouzského regionu. Všichni dopravci nám sdělili, že je to nemožné – a nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme s odběratelem domluvili doručení produktů do sousedícího regionu, kam si pro balík sám zajel. Tady musím vyzdvihnout schopnosti svých kolegyň v odbytovém oddělení. Díky nim se naše zásilky zatím vždy dostaly do správných rukou a ve stoprocentní kvalitě. Poděkování ale patří všem zaměstnancům firmy. Nejen za jejich pracovní výkony v této složité době, ale i za příkladnou disciplínu v dodržování pravidel, která mají za cíl minimalizovat zdravotní rizika spojená s pandemií.

Japonsko jede zatím naplno

A co to Japonsko, o němž jsme v souvislosti s teritoriálním zaměřením tohoto vydání TRADE NEWS plánovali hlavně mluvit? Ovlivnila tam pandemie nějak vaše obchodní vztahy?

Japonci jsou velmi disciplinovaní a pracovití, nepocítili jsme, že by koronavirus měl vliv na jejich fungování a práci. Působíme na tamním trhu poměrně dlouho, nějakých deset let, kdy jsme tam registrovali náš první produkt – epoprostenol. Dnes tam prodáváme ještě druhé ophtalmikum a na třetí registraci pracujeme. V tuto chvíli tam máme několik koncových klientů, výrobců finálních léčivých přípravků, ale my jsme se s nimi vlastně nikdy nepotkali. Obchod tam funguje výhradně přes japonského partnera, který dost často sdružuje jak služby v otázkách registrace, tak obchod. Náš úspěch na tamním trhu záleží na tom, nakolik s ním dokážeme symbioticky existovat.

Takže tam nyní žádné problémy nemusíte řešit?

Jeden ano, ovšem nemá žádnou spojitost s pandemií, ale s japonským smyslem pro přesnost a detail. U jednoho našeho dodavatele nařídilo japonské ministerstvo zdravotnictví zrevidovat veškerou dokumentaci, neboť u něj našli nějakou nesrovnalost. A to se týkalo i dokumentace všech jeho dodavatelů, tedy jsme museli zrevidovat i tu svou, konkrétně dokumentaci kolem první registrace před deseti lety. Nejhorší je, že když se na ni podíváte takto zpětně, vždycky tam nějakou maličkost objevíte. Jedna se týkala referenčních standardů. Musel jsem sepsat smysluplnou argumentaci doloženou chemickým rozborem, proč, když to zjednoduším, to děláme právě takto, a ne jinak. No a příslušný orgán na japonské straně mi odpověděl: „Děkujeme, to je opravdu robustní vědecké vysvětlení. Ovšem v tomto případě se jedná o administrativní úkon, tedy to není relevantní.“

Tedy vaši argumentaci nepřijal?

Nepřijal. V Japonsku to prostě takto nezdůvodníte, nemůžete něco dělat trochu jinak, než je předepsáno v dokumentaci, i kdyby to bylo ve skutečnosti lepší. Koncept registrací je takový, že co je psáno, je dáno. Ovšem v každém jiném státě pochopí, že pokud změníte zanedbatelnou maličkost, nemá smysl startovat znovu celou registrační proceduru. Proto jsou změny v registraci odstupňované podle závažnosti. Ty větší změny musíte hlásit dopředu, tam je to v pořádku. V případě této maličkosti by to nikdo v Evropě ani v USA neřešil.

Kdo obstojí v Japonsku, obstojí kdekoli ve světě

Co s tím tedy budete dělat?

Napíšeme omluvný dopis, vyndáme, jak říká moje kolegyně, kýbl s popelem, ten si nasypeme na hlavu, opraví se to a život půjde dál. Zatím se nikdy nestalo, že by to nakonec neuznali, ale je to vždycky spojeno s velkým pokáním.

To jsou ve všem Japonci takto důslední, s absolutním důrazem na každý detail?

Řekl bych, že ve všem. Pokud chcete na japonském trhu fungovat, musíte si na to zvyknout. Vyžadují stoprocentní preciznost a kvalitu. Vidím v tom však i něco pozitivního. Jdou opravdu tak do hloubky, že se nám díky tomu podařilo zjistit, že máme někde v systému mezeru. A to je pozitivní zpětná vazba, se kterou můžete pracovat. Často je to proto, že člověk něco přehlédne, něco si pořádně nepřečte, někdy to může být nějaká systémová chyba způsobená provozní slepotou. Takže nám vlastně pomáhají precizovat naši dokumentaci. Prostě říkám, že kdo obstojí v Japonsku, obstojí už kdekoli jinde.

Říká se, že trvá dlouho získat důvěru japonských partnerů, ale pak je dlouhodobá. Máte podobnou zkušenost?

Máme. Co řeknou, to platí. To vyvažuje tu komunikační složitost a fakt, že se komunikace protahuje na delší dobu. Partnerství s Japonci funguje a je na léta. Oni sami vědí, že regulatorně je u nich složité cokoli měnit. Takže když se osvědčíte, nevymění vás jen tak za jiné dodavatele.

Pracujete ve farmaceutickém průmyslu, proto se přece jen daleko lépe orientujete ve změti všemožných, mnohdy i protichůdných informací a doporučení, jak v době pandemie postupovat. Co byste zmínil jako jedno z hlavních úskalí?

Abychom nezapomínali na to, že máme také pacienty bez COVID-19. Dnes se v oblasti zdravotnictví prioritizuje vše, co souvisí s koronavirem, ať už jde o roušky, respirátory, přístroje, léky, o nichž se řeklo, že by mohly pomoci… Ale racionálně uvažující člověk si uvědomí, že vedle toho musí fungovat také ostatní zdravotnictví. Nemůžeme dopustit, aby byli ohroženi pacienti s jinými diagnózami a nakonec nám umírali třeba na vysoký tlak, protože nebudou léky.

Text: Jana Jenšíková

Foto: Marek Jenšík