Francouzi ocení krásu a originalitu

Když jsme připravovali hlavní témata pro prosincové číslo Trade News –Francie a design, měla jsem ji před očima: Lucii Koldovou. V současné době nejoceňovanější českou designérku, která má ateliér v Paříži a nechybí jí francouzský šarm. A také se o ní právem říká, že je ambasadorkou českého designu v Evropě. Teď už šlo jen o to, zastihnout ji někde na cestách mezi Francií, Českem, Belgií, Dánskem nebo New Yorkem. Povedlo se.

Zabydlet se ve Francii nejde ze dne na den

Dnes je Paříž vaším druhým domovem, hned po Praze a Tisé, kde máte rodinu. V jednom z rozhovorů jste uvedla, že však byly doby, kdy jste měla z Paříže kulturní šok. Jaký byl důvod?

Paříž se v mém životě objevila jako kometa. Šla jsem před lety v Praze na přednášku špičkovéh izraelského designéra Arika Levyho a ten mi tehdy nabídl, abych pracovala v jeho pařížském studiu. Když odjedete žít do cizího velkoměsta, často se stane, že vás to nadchne nebo naopak zaskočí. Mě nadchl především ten životní styl a rytmus, jak si lidi dokáží užít běžné věci, jak v klidu stolují a vychutnávají víno. Mají smysl pro krásu.

Na druhou stranu se velmi liší v chování a v navazování přátelských vztahů. Mají jiné kódy chování, s tím jsem se dlouho nemohla srovnat. Jsou podle mých zkušeností méně otevření a komplikovanější než my Češi.

A k tomu jste tehdy dala přednost Paříži před Londýnem. Nelitovala jste?

Velmi často jsem se s tou otázkou potýkala. Měla jsem už domluvenou práci v jednom designérském studiu v Londýně, anglická metropole pro mě byla určitým snem. Táhlo mě to tam. Postupem času jsem si však v Paříži zvykala a začala pomalu chápat, proč mě tam osud zavedl. Jsem přesvědčená, že právě Paříž mi otevřela určité obzory a pomohla mi spoustu věcí pochopit. Za to, co jsem se tam naučila a jaké složité lekce jsem překonala, jsem jí velmi vděčná.

Za co například?

Například mě dokonale naučila samostatnosti. Když jsem tam odjížděla, neuměla jsem ani slovo francouzsky, ale moc jsem o tom nepřemýšlela. Prostě jsem do toho skočila rovnýma nohama. Pro mě to bylo dvojnásob složité právě tím, že jsem odešla hned po vysoké škole. Ztratila jsem svou studentskou svobodu a zázemí přátel, šla jsem rovnou do renomovaného studia, kde se ode mne očekávaly výkony a věci, které jsem nikdy předtím nedělala. Každý měl svůj život po práci, musela jsem si se vším poradit sama.

Čím jste si Francouze získala?

Nechala jsem za sebe mluvit svou práci. Francouzi dokážou ohodnotit nápady i kvalitu. Já jsem je zaujala výraznými produkty a zajímavými koncepty. Hrály tam roli i české foukané sklo a rukodělná tradice. Dnes už mám ve Francii spoustu přátel a cítím se tam dobře. Pomohlo mi i to, že jsem zůstala sama sebou. Možná, že česká otevřenost a srdečnost poněkud odtažité Francouze na začátku zaskočí, ale nakonec právě tuto odlišnost ocení. Čím déle žiji za hranicemi, tím víc jsem hrdá na to, že jsem Češka.

Design jako vášeň

Vzhledem k vašim úspěchům navzdory mladému věku to vypadá, že jste se už designérkou narodila, je to tak?

Ale to vůbec ne. Vyrůstala jsem v severních Čechách a s designem jsem do styku příliš nepřicházela. Zajímala jsem se o spoustu věcí, například jsem dělala vrcholově atletiku, věnovala se jazykům. A i když mě v dospívání malba i kresba provázely, rozhodnutí podat si po gymnáziu přihlášku na UMPRUM bylo spíše intuitivní než cílené. Dlouho jsem na studiích měla budoucí cestu otevřenou. Chtěla jsem cestovat a studovat jazyky, bavila mě hlavně psychologie. I ta je v designu samozřejmě extrémně důležitá – umět jednat s lidmi. Je třeba vycítit, co chtějí a jak k nim přistupovat.

Jak byste definovala design? A co pro vás znamená osobně?

Design je pro mě tvůrčí cesta. Je to pro mě svět, kde se snažím o rovnováhu pomocí objektů, které vytvářím. Design je komplexní věc snoubící myšlenku, určitý nápad, tvarosloví i aspekt reprodukovatelnosti. Propojuje běžný život s uměním. Já osobně se designem realizuji a snažím se do něj promítat vše, co mám.

Souhlasíte s názorem, že design není jen umění, ale i marketingový nástroj? Že by správný designér neměl koukat pouze na vnější efekt/vzhled věci, ale také na funkčnost, efektivitu výroby daného produktu, logistiku?

 V kvalitním designu produktu by se měly vámi zmiňované kategorie promítnout... Záleží to však na konkrétní navrhované věci. Design se větví do spousty odnoží, až se někdy silně prolíná s volným uměním nebo sochou. Tam už i ta kritéria jsou zcela jiná a převažuje spíš hodnota estetická nebo inovativní, experimentální.

Já respektuji design v celé jeho šíři, mám ale rozhodně blíž k objektům, které mají smysl i funkci a zároveň nepostrádají myšlenku ani silný výraz.

Co vás dnes nejvíc baví?

Oblíbila jsem si sklo, asi i proto jsem se stala kreativní ředitelkou české firmy Brokis, která vyrábí ručně foukané sklo a specializuje se na světla. Ta jsou moje vášeň. Baví mě na tom ta neutuchající výzva si sklo jako stále živý materiál, který si ve výsledku dělá, co chce, podmanit a vymýšlet nová spojení a kontexty.

Na čem v tuto chvíli pracujete a na co se těšíte?

Těším se na nové lampy, které jsem navrhla pro Brokis. Ty představíme příští rok v Paříži. Pracuji teď převážně s textilem, dělám čalouněné objekty pro několik firem včetně jedné dánské značky, z čehož mám velkou radost.