Historie světoznámé firmy Letov, tradičního výrobce českých (dříve československých) letadel, se bez přerušení – byť pod rozmanitě proměnnými názvy – vine téměř celým staletím. Za tu dobu se zde profilovala řada významných osobností tohoto oboru, díky nimž ze zdejších výrobních hal doslova vylétly mnohé legendární stroje.
Letecký arsenál, jak zněl její první oficiální název, založilo roku 1918 ministerstvo obrany. Oficiální statut mimo jiné zněl: „a bude se věnovat výrobě nových letadel, též pak částečně opravám a úpravám trofejních strojů z války“, jistěže první světové. A když už jsme u těch prvenství, pak prvním modelem, který oficiálně odstartoval v květnu 1920 z letiště v Kbelích, byl letoun Letov Š.1, jehož konstruktérem je v té době již uznávaný odborník Alois Šmolík. Tento slavný československý konstruktér a podle pamětníků též „hnací článek vývoje ve firmě Letov“ se narodil 19. června roku 1893 v městečku Mýto u Rokycan (na Plzeňsku), aby pak většinu svého života strávil v Praze. Konkrétně pak ve firmě Letov, kde zůstal ve funkci šéfkonstruktéra až do roku 1943. Do té doby zde zkonstruoval plných 36 typů „svých“ letadel. Po válce se již ke konstruktérské činnosti nevrátil. Zemřel 9. prosince 1952.
První, legendární, nejprestižnější či četnický
Zmíněný Šmolíkův letoun Š.1 byl dvoumístným jednomotorovým dvouplošníkem s pevným podvozkem a s takzvanou ostruhou. Trup měl zatím ještě z lehké překližky. Na druhou stranu však, jak se na správný bojový letoun sluší, patřil k jeho výbavě synchronizovaný kulomet Vickers ovládaný přímo pilotem. Kromě toho letadlo neslo kulometné dvojče Lewis, které obsluhoval druhý letec v „hodnosti“ pozorovatele. K výbavě letadélka navíc patřily buď dvě padesátikilogramové bomby anebo dvanáct bomb desetikilových. Teprve později sem byla namontována další zařízení jako třeba radiostanice či fotoaparát. Snad jen dodejme, že první byl prototyp, na němž se zkoušely nejrůznější tvary a rozměry ocasních ploch. V průběhu zkušebních měsíců nabyl patřičné dokonalosti, byť „směrová stabilita byla i nadále jeho určitou slabinou“, jak se dočteme v odborných posudcích. Z těch se nicméně dozvídáme i fakt, že Š.1 už tehdy dosahoval rychlosti 194 km/h.
Šmolíkových letounů typu Š pak firma Letov vyrobila celou řadu. Prvním exportním úspěchem továrny byla dodávka osmi kusů stíhacích letounů Š.20 do Litvy. Jednalo se o první export československých letounů do zahraničí. Šmolík byl mezi československými konstruktéry průkopníkem celokovových konstrukcí.
Mezi jeho nejúspěšnější konstrukce patřil první letoun s celokovovou konstrukcí, i když ještě potaženou plátnem. Tento typ označovaný jako Š.16, zalétaný v roce 1926, byl vyroben v počtu více než 100 kusů a sloužil i v lotyšském a tureckém letectvu. Prototyp Š.16 se proslavil dálkovým letem pilota Jaroslava Skály a mechanika Matěje Taufra do Tokia. Mezi úspěšné typy patřily i školní letouny Š.39, které pomáhaly cvičit piloty v rámci akce „1000 pilotů republice“.
Nejslavnějším typem byl Š.328, který se v předválečném (zde již míněna druhá světová válka) období stal nejrozšířenějším pozorovacím a lehkým bombardovacím letounem tehdejšího Československa. Původně ho jako nový typ průzkumného dvouplošníku Š.28 firma Letov nabídla československému ministerstvu národní obrany roku 1928, ale byl odmítnut pro „nevyhovující motor“. Tento stroj je nicméně klasickou ukázkou toho, jak takový nadějný letoun postupně zraje v rukách odborníků. Vývoj totiž pokračoval a měl úspěšný výstup ve stroji Letov Š.128, jehož si československé ministerstvo roku 1931 objednalo 16 kusů (kromě toho byly čtyři stroje pod označením Š-228E prodány do Estonska), ale ani tentokrát nebylo s výkonem úplně spokojeno. A tak nakonec 19. července 1933 vzlétl prototyp mnohem dokonalejší verze – Letov Š.328.1, vybavený skvělým motorem Bristol Pegasus II-M2, který vyráběla v licenci firma Walter v Jinonicích. I tento prototyp nicméně čs. armáda vrátila k dopracování některých detailů, aby si nakonec objednala první sérii v počtu 62 strojů. Letoun měl nyní poněkud přepracovanou konstrukci: prodloužený trup, zvětšenou plochu směrovky a navíc čtyři kulomety na palubě.
V počtu několika kusů byla postavena i verze s plováky britské společnosti Short. Š.328 plnily úkoly výzvědné, pozorovací, bombardovací i stíhací. Plováková verze byla užívána k vlekání terčů na střelnici v Boce Kotorské, kterou si naše armáda pronajímala na nácvik ostré střelby protiletadlového dělostřelectva. Armáda byla se Š.328 navýsost spokojená a objednávala jednu „várku“ za druhou. Některé stroje byly už vybaveny na noční létání. Celkem bylo vyrobeno více než 400 kusů. Zdokonalená verze Š.528, osazená dvouhvězdicovým čtrnáctiválcem Gnome Rhone Mistral Major 14 Krsd o výkonu 588 kW, byla v počtu šesti kusů objednána ministerstvem veřejných prací pro takzvané četnické letecké hlídky. Jednalo se o vůbec první letecký policejní útvar, který v letech 1935 až 1939 fungoval na území Československa. Za okupace byl Letov začleněn do německého koncernu Junkers a zabýval se opravami a výrobou německých letadel.
Znárodnění – a co následovalo
Skončila druhá světová válka, k moci nastupují komunisté a v „novém“ Československu se leccos mění. Mimo jiné názvy původních prestižních firem. Tak se Letov stává ze dne na den „Rudým Letovem“, byť výrobní náplň zůstává nezměněna. V roce 1951 se pak dokonce tři měsíce nazývá „Letecké závody Rudolfa Slánského“, ale brzy se opět vrací ono mnohem univerzálnější jméno Rudý Letov.
Kromě jiného se počátkem 50. let továrna zabývala výrobou kluzáků Letov LF-107 Luňák. Tento kluzák schopný akrobacie byl na svou dobu „značně pokrokový“ a byl schopen dosáhnout rychlosti přes 300 km/h.
I sovětské MIGy létají díky Letovu
V roce 1951 zahájil Rudý Letov v rámci licenčních smluv mezi ČSR a Sovětským svazem výrobu proudových stíhaček MiG 15. Později se podílel i na výrobě dalších slavných sovětských stíhaček typu MiG, a to ať již dvoumístné MiG-15 UTI, tak MiG-19 či MiG-21.
Od počátku 60. let se Letov významnou měrou podílel na výrobě slavných cvičných letounů L-29 Delfín a pozdějších L-39 Albatros (od počátku 60. let vyrobeno více než 3600 kusů delfínů a od poloviny 70. let do konce 80. let více než 3000 kusů albatrosů).
Po „sametu“ do Německa a do Francie
Také další vývoj politické situace po listopadu 1989 má dopad na fungování Letova. Společnost se sice zpočátku trápí s uplatněním na mezinárodních trzích, ale pak se situace změní a firma začne kooperovat s největšími světovými výrobci letounů. Prioritou budou zejména slavné airbusy, kde se Letov podílí na výrobě nouzových dveří A321 pro německého zákazníka MBB, později přejmenovaného na Eurocopter Deutschland.
Ve firmě dochází k zásadní restrukturalizaci 23. října 1997, kdy část společnosti i s 227 zaměstnanci přebírá Aero Vodochody a v Praze vzniká samostatná firma Letov Letecká výroba a. s. Ta se od 1. června 2000 stala součástí francouzské výrobní skupiny Latecoere sídlící v Toulouse. Nový název Letov Letecká výroba, groupe Latecoere s. r. o. se nakonec 10. prosince 2013 změní na současné Latecoere Czech Republic s. r. o. Z původních 180 zaměstnanců vzrostl jejich počet pod francouzskými mateřskými křídly na dnešních 800. Díky nim firma vyrábí a dodává své produkty (dveře letounů) významným světovým výrobcům letadel zvučných jmen, jako je Airbus, Embraer, Boeing či Dassault. Část produkce jde přímo na montážní linky finálních výrobců Airbus v Německu a Francii a Embraer v Brazílii.
