,,Možné je cokoliv“ či ,,budoucnost je má“ říkával geniální Nikola Tesla, označovaný též za „otce fyziky“. Jeho myšlenky předběhly svou dobu, která na ně nebyla dosud připravena, jak sám prohlásil, a to o celé jedno století. Veškerá elektronika, která nás nyní obklopuje, vychází ze základů, jež položil Tesla. Narodil se 10. června 1856 (údajně o půlnoci a za pořádné magnetické bouře) na území někdejšího Rakousko-Uherska, v srbské vesničce Smiljan, tedy jako náš dobový spoluobčan. Později studoval i v Praze. Osobitým přístupem k vědě a svými objevy v oblasti elektrotechniky překročil mnohé hranice fantazie. Roku 1946 po něm byl pojmenován pražský národní podnik Tesla.
Popův syn vizionářem
Nikolův otec Milutin Tesla byl popem pravoslavné církve, jeho matka Djuka rozená Mandić vedle budoucího génia porodila ještě dalšího syna a tři dcery. Základní školu Nikola navštěvoval v rodném Smiljanu, gymnázium v Gospici a v Karlovaci. Věda ho fascinuje už jako chlapce, kdy většinu svého volného času tráví v otcově rozsáhlé knihovně. Svéráznou katarzi prodělá jeho mozek krátce po maturitě, kdy Nikola onemocní cholerou a několik týdnů se pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Rekonvalescence trvá rok. Roku 1875 se Tesla stává studentem Polytechnické fakulty ve Štýrském Hradci. Už tehdy se začíná projevovat jeho genialita, je nesmírně inteligentní a sečtělý, studuje výtečně. A přitom to není žádný asociál či mrzout: mají ho rádi jak vyučující, tak i kolegové, cení si jeho smyslu pro humor i obětavosti. „Pro druhé by se roztrhal,“ napsal o Teslovi jeho profesor Pöschl – a také, že „byl génius“.
Po smrti otce Nikola zůstává bez prostředků, odchází pokračovat do levnější Prahy, kde se mu velmi líbí: „Zejména jsem nadšen příjemnou mentalitou zdejších lidí, která mi svou bezprostředností a otevřeností připomíná tu naši srbskou.“ Odtud odchází do Budapešti, dostuduje a dostane místo v Centrálním telegrafickém úřadu. Zde začíná éra jeho vynalézání. Nejprve sestrojí přístroj pro zesílení hlasu v telefonu. Pak přichází svérázné mystické vidění.
„Procházeli jsme se parkem,“ vzpomínají přátelé, „když Nikola najednou upadl do tranzu, začal recitovat verše z Goetheho Fausta a cosi u toho kreslil na zemi. Později nám řekl, že tehdy mu hlavou bleskla myšlenka o vytváření točitého magnetického pole.“
Svého profesora Pöschla však nepřesvědčil: „Pane Teslo, možná uskutečníte veliká díla, ale tohle se vám nepodaří. Znamenalo by to přinutit sílu podobnou působení zemské tíže, která působí jedním směrem, aby se přetvořila v sílu otáčivou. Bylo by to perpetuum mobile, tedy nemožná idea.“ Teslu to sice na chvíli odradilo, ale geniální myšlenka mu nedá spát. Znovu se pustí do práce.
U Edisona
Svou ideu magnetického točivého pole, která je dnes základem moderního průmyslu, realizuje Tesla v pařížské pobočce Edisonovy Elektrické společnosti, kam nastoupí roku 1883, ale hned dostává nabídku, aby jel přímo do centrálního sídla v New Yorku. Jeho šéf Edisonovi napíše: „Znám dva geniální muže – vás a Teslu!“
Nikola rád přijímá, neboť se mu tak nabízí úžasné podmínky pro jeho vynalézání. Rokem 1884 se otevírá éra jeho epochálních objevů a vynálezů ve fyzice. Už během prvního roku zkonstruuje čtyřiadvacet nových typů strojů. Teslovy převratné konstrukce jsou jednodušší, lehčí, levnější a přitom mnohem výkonnější.
Oba vynálezci se ale hádají. Největší problém je v odlišném pohledu těchto dvou velikánů na samotnou fyziku: Edison se konzervativně přidržuje stejnosměrného proudu, Tesla propaguje moderní, mnohem účinnější střídavý proud. Poslední tečkou je pak Edisonem neuhrazený honorář ve výši 50 000 dolarů, který mu slíbil. Navíc odbyl Teslu posměchem: „Nechápete americký humor?!“ Šokovaný Tesla odchází.
Vlastním pánem
Mladý génius si roku 1886 založí firmu Tesla Electric Light and Manufacturing, pracuje na vylepšení obloukové lampy, ale když se rozhodne vyrábět motory na střídavý vícefázový proud, investoři nesouhlasí, firma se položí a Tesla, který nenajde práci v oboru, skončí načas dokonce jako kopáč! Nad vodou ho drží jeho geniální vize.
Znovu se postaví na vlastní nohy, podepíše smlouvu s Edisonovým rivalem Westinghousem, v jeho laboratořích pokračuje ve výzkumech střídavého proudu a učiní veliké objevy. Přichází s prvními patenty, pilotní přihlásí 6. května 1885 u Amerického patentového úřadu jako „komutátor pro elektrické dynamostroje“. Své nejznámější vynálezy v oboru vícefázového proudu si patentuje v letech 1887 až 1890, přičemž vrcholem je vedle dvoufázového též třífázový indukční motor, zvaný dnes asynchronní, jehož význam je zásadní v současném průmyslu, ale i v domácnostech. Tento vynález odstranil poslední překážku pro rozvoj distribučních sítí střídavého proudu, a tím i nevýhodnou, děsivou dobovou pavoučí distribuční síť proudu stejnosměrného, „přes kterou v některých městech často ani není vidět oblohu“, jak řekl sám Tesla.
Je to čaroděj
Když pak roku 1888 uspořádá Americký institut inženýrů Teslovu oficiální veřejnou prezentaci pod názvem „Nový systém motorů a transformátorů střídavého proudu“, dostanou zejména laici, ale i odborníci opravdový šok. „Famózní!“ křičí jedni. „Tesla! Tesla!“ skandují druzí za frenetického potlesku. Někteří dokonce omdlí, jiní ho nařknou z čarodějnictví. Technici však vědí své, zejména firma Westinghouse, která ihned odkoupí sedm patentů. Tak je vybudována první elektrárna na střídavý proud a dne 15. 11. 1896 spuštěna pro město Buffalo.
