Japonsko má podobně jako Evropská unie ambiciózní cíl dekarbonizace ekonomiky do roku 2050. To s sebou přináší mimořádné výzvy pro energetické odvětví i celou společnost a ekonomiku. Situaci také ztěžuje dědictví fukušimské havárie, která nadále vrhá stín na jaderné elektrárny, i protiruské sankce uvalené v souvislosti s válkou na Ukrajině, které významně dopadly na dovoz fosilních paliv z Ruska.
Japonsko je pátým největším producentem skleníkových plynů na světě a omezit závislost na uhelných elektrárnách v kombinaci s obavami vůči jaderným zdrojů energie vytváří mimořádný tlak na rychlý růst využívání obnovitelných zdrojů. Ze zemí G7 je navíc nejméně energeticky soběstačné, a to z pouhých třinácti procent. Od roku 2021, kdy byly dekarbonizační cíle vyhlášeny, tak japonská vláda masivně investuje do obnovitelných zdrojů energie.
Více pozornosti na obnovitelné zdroje
Velké naděje jsou vkládány zejména do offshorových větrných elektráren, i když ty se v současné době podílejí na tvorbě elektrické energie zcela minimálně – do jednoho procenta celkového energetického mixu. Nové technologie výkonných větrných turbín se již několik let úspěšně instalují na mořských mělčinách v Evropě a nově pobřežní vody otevírá i japonská vláda. Proběhly například první aukce území pro offshore větrné elektrárny u pobřeží ostrova Hokkaidó a další mají následovat v severní části Honšú nebo v blízkosti Tokia. Předpokládá se, že budoucí soustava větrných farem kolem japonských ostrovů se bude podílet na výrobě elektrické energie přibližně pěti procenty v roce 2030.
Roste rovněž zájem o využívání vodních zdrojů energie, což vzhledem k hornatému terénu a velkému množství řek a kanálů nabízí prostor pro rozvoj malých a středních vodních elektráren. Odhaduje se, že jejich potenciál je naplněn z pouhých pěti procent. Centrální vláda i místní samosprávy tak podporují jejich rychlou expanzi, protože jsou oblíbené jako stabilní, čistý a ke svému okolí šetrný zdroj. Čeští exportéři jsou navíc v této oblasti již v Japonsku úspěšní. V zemi dnes existuje přes třicet vodních elektráren, které byly v posledních letech zbudovány s použitím českých turbín od společností Cink a Mavel, a další jsou plánovány.
Budování vodíkové společnosti
Japonsko také patří mezí vůdčí země v rozvoji vodíkových technologií a jejich zavádění do praxe, a to zvláště v oblasti mobility, kterou symbolizuje model vodíkového elektromobilu Toyota Mirai. Vláda k naplnění vize „vodíkové společnosti“ do roku 2050 významně investuje do dalšího rozvoje vodíkových technologií a budování mezinárodních vodíkových dodavatelských řetězců. Odhaduje se, že tento trh tak bude nadále rychle expandovat, v roce 2030 dosáhne hodnoty jednoho bilionu jenů a do roku 2050 až osmi bilionů.
Vodíkové technologie ale nejsou podporovány pouze ze strany státu. Důkazem je nový vodíkový fond jako iniciativa soukromého sektoru. Letos v lednu se téměř 400 japonských společností pod vedením Japonské vodíkové asociace (JH2A) dohodlo na vzniku fondu na podporu vodíkového průmyslu, zejména pak rozvoje jeho nezbytné infrastruktury. Do konce roku 2024 by měl nakumulovat až 150 miliard jenů, ze kterých bude podporována výroba, skladování a bezpečná doprava vodíku. Financování bude mimo jiné otevřené projektům i s účastí zahraničních společností s high-end technologiemi.
S evropskými misemi na japonské veletrhy
Vhodnou příležitostí pro nalezení japonských partnerů v sektoru energetiky je dvakrát ročně konaný veletrh Smart Energy Week v Tokiu, rozdělený na sekce vodíku, baterií či obnovitelných zdrojů. Na tento veletrh navíc pravidelně pořádá pro evropské podniky mise s doprovodným programem EU-Japan Centre for Industrial Cooperation a od příštího roku také nová iniciativa na podporu evropských firem na japonském trhu EU Business Hub.
Text: Ondřej Svoboda
Foto: Shutterstock
JUDr. Ondřej Svoboda, Ph.D., je ekonomický diplomat Velvyslanectví ČR v Tokiu
