Jedním z růstových faktorů indické ekonomiky je výroba dostatečného množství energie. A to se právě zatím nedaří.
Za posledních sedmdesát let prošla Indie obrovským přerodem. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1947 demokratická, avšak velmi zchudlá a byrokracií prostoupená země, od 90. let minulého století po přijetí důležitých reformních a liberálních právních norem rychle rostoucí ekonomika. V posledním období již pevně míří do stanice, v níž se může sejít s dalšími supervelmocemi, USA a Čínou. Aby to však nebyla jen proklamace nebo zbožné přání indické vlády, musí si země udržet odpovídající růst. Nejlépe v dvouciferné hodnotě nebo alespoň blížící se desetiprocentnímu ročnímu růstu HDP. Hlavním předpokladem je dostatek energie.
Ministerský předseda Manmohan Singh letos na jednom z mnoha ekonomických fór prohlásil, že jeho vláda pracuje na programu energetické nezávislosti země, které by mělo být dosaženo v roce 2030. A zároveň uvedl, jak toho docílit: využitím dostatečných zásob fosilních paliv, rozvojem jaderné energetiky a efektivním využitím obnovitelných zdrojů. Rozvoj země je přímo úměrný růstu výroby elektrické energie.
Indická výkonná moc proto vytvořila systém podpory energetických investic. Jako příklad lze uvést dotaci výroby elektrické energie až do výše 0,258 USD za 1 KWh, desetileté daňové prázdniny, výhodné spotřebitelské tarify atd.
Letní blackout varoval
Součtem několika faktorů došlo loni v létě k naplnění obávaného scénáře všech energetiků: k blackoutu. Poslední dva červencové dny tak mělo téměř 600 milionů obyvatel jediné přání: Budiž světlo! Zastavilo se metro v Novém Dillí, nefunkční světelná signalizace rozpoutala na silnicích mnoha měst děsivé troubení řidičů v dopravních zácpách. Naštěstí zafungovaly i pomocné naftové agregáty, takže nemocnice nebo úřady pracovaly dál, i když omezeně. Zastavila se však hlavně průmyslová a také zemědělská výroba; nebylo možné zavlažovat pole, a to se zrovna opozdily monzunové deště, nespočetná čerpadla rolníků a farmářů byla bez energie. Sečteno, podtrženo: Ztráty se vyšplhaly na miliardy dolarů.
Tato tragická událost nastavila nesmlouvavé zrcadlo indické ekonomice. Nerovnoměrný růst oblastí a také nerovnoměrné využívání energetických zdrojů bez schopnosti respektovat společná pravidla jsou obrovským problémem. Prvotní příčinou byly vysoké teploty a s tím spojené zvýšené použití klimatizace, opožděný nástup monzunů a čerpání vody pro závlahy a hlavně nerespektování limitů spotřeby ze strany jednotlivých svazových států.
Bez známky cynismu však můžeme konstatovat, že měl blackout i svou pozitivní stránku. Přispěl k nápravným opatřením v energetické politice státu, která je sice dobře teoreticky propracovaná ve vládních pětiletých plánech, ale již hůře se provádí v praxi a ve společném rámci všech svazových států. To je však fenomén, který platí ve všech oblastech indického hospodářství. Indie stojí opět před velkými změnami, především v legislativě a prosazování vládních záměrů. Nyní se čeká na nové volby v roce 2014, z nichž by měla vzejít homogennější vláda schopná sestavit a hlavně prosadit ekonomické reformy odpovídající stadiu indického hospodářství.
Zdroje nejsou žádná sláva
Indický subkontinent není obdařen příliš rozsáhlými energetickými zdroji. Země dováží ropu, plyn i jaderné palivo. Ani poměrně dostačující zásoby uhlí (při současné spotřebě až na 150 let) nejsou umístěny ideálně u velkých aglomerací nebo v průmyslových oblastech, a proto je distribuční soustava úhelným kamenem zásobování energií. Navíc ložiska uhlí představují převážně lignit s velmi nízkou výhřevností a vysokým obsahem síry. Ocelářský průmysl je téměř závislý na dovozu kvalitního koksovatelného uhlí. Ceny energie jsou pod úrovní cen ostatních asijských zemí a očekává se jejich růst nastartovaný vloni vyrovnáním cen dováženého uhlí s cenami světovými. Indii tedy nezbývá jiná cesta než prostřednictvím dalších masových investic budovat svoji energetickou základnu. To se neobejde bez vstupu soukromých investorů – místních i zahraničních, kteří omezí mnohdy těžkopádnou dominanci státní firmy Coal India zajišťující 80 % těžby energetického uhlí. A k tomu jsou opět zapotřebí změny v právním řádu. Vloni byla Indie nucena dovézt ze zahraničí téměř 165 milionů tun uhlí. Pokud poroste plánovaná spotřeba energie a s ní poptávka po uhlí, projde indickými přístavy v roce 2017 až trojnásobek importované suroviny.
Jádro má spoustu příznivců
Centrální vláda si je vědoma, že pokud chce udržet kvalitu životního prostředí, musí omezit podíl energie vyrobené z fosilních zdrojů. Jednou z cest je budování jaderné energetiky, která nemá v Indii mnoho odpůrců. Právě s jejím rozvojem země spojuje i vstup zahraničních investic a světových technologií, které pomohou k všeobecnému zvýšení úrovně průmyslové výroby. Vojenská doktrína zatím neumožnila, aby se Indie dostala do klubu států, které vsadily na rozvoj jaderné energetiky, a tudíž šlo jádro téměř třicet let mimo indický průmysl. Vše se však rychle dohání zvláště díky spolupráci s velmocemi jaderné energetiky, jako jsou USA, Francie a Rusko, tedy zeměmi, které v Indii budují nové reaktory.
Indie plánuje rozšířit stávající kapacitu s výkonem 4560MW (20 elektráren) až na 20 000 MW v roce 2025 s cílem dosáhnout 25 % výroby elektrické energie z jaderných zdrojů. Jediným negativem jsou omezené zdroje paliva a nutnost jeho dovozu.
Země stvořená pro zelenou energetiku
Indie patří do pětice zemí, které mají nejvhodnější přírodní podmínky k budování a využití obnovitelných zdrojů energie, a to nejen díky svým přírodním podmínkám. Mnohdy by se snahy investorů i podpory vlády daly přirovnat k jakési horečce. Firmy se zhlédly v získání dotací pro výstavbu zdrojů i v možnosti volně působit na trhu a zároveň být nositelem moderních technologií a postupů. Neméně důležitý je fakt, že obnovitelné zdroje lze lépe rozmisťovat po celé zemi a jejich přínos je citelný zvláště ve venkovských nebo vzdálených oblastech. Tento trend nahrává i menším investorům, kteří se nejsou schopni zapojit do velkých, kapitálově náročných projektů.
Již v loňském roce představoval podíl obnovitelných zdrojů na celkové produkci energie 12,1 % oproti pouhým 7 % v roce 2008. Produkční kapacita 26 GW bude v příštích deseti letech zcela určitě ztrojnásobena.
Například přístup k solární energii jako by kopíroval situaci v Evropě. Jenže zatímco v Česku tento boom ustal, Indie do soláru horečně investuje a buduje kapacity. Její výhodou je, že pořizuje nejmodernější levnější technologie. Nevyužít přírodních podmínek rozsáhlého kontinentu by bylo mírně řečeno nerozumné. To však díky přičinlivým investorům vůbec nehrozí. Jediným velkým břemenem tohoto odvětví je mnohdy zdlouhavá byrokracie v investičním procesu. Přístup jednotlivých vlád je také korelací k jejich zájmu o rozvoj určitého státu, proto jsou některé státy bezkonkurenčně připraveny na solární boom.
Jen v roce 2011 bylo vybudováno solárních energetických kapacit za 4,2 miliardy USD, tedy sedminásobně více než v roce 2010. Potěšitelné je, že z investičního koláče si dokázaly ukousnout i české firmy. A zájem o působení na trhu je nadále velký. Firmy zabývající se výstavbou fotovoltaických elektráren nejenže získaly v loňském roce nové obchodní partnery, třeba na veletrhu RenewTech v Novém Dillí, ale již pracují na konkrétních projektech. Roste i zájem o výstavbu domácích solárních zdrojů, respektive zdrojů pro nemoc-nice, školy, úřady apod. Známá místní společnost Gayatri instalovala v posledním roce zdroje v neuvěřitelných čtyřech stovkách malých obcí. Pobídky nebo dotace jistě sehrávají také svou roli, ale nejvýznamnějším faktorem je všeobecná poptávka po energii. Nejvíce malých fotovoltaických zdrojů mají státy Gudžarát a Rádžasthán.
Indie
