Když v říjnu statistici oznámili, že reálná čísla francouzského ekonomického růstu za druhý trimestr roku překročila očekávání, mnozí uvěřili, že se konečně blýská na lepší časy. Nedávné výsledky za třetí čtvrtletí tak zapůsobily opět jako studená sprcha, která moc energie do konce roku nedodala. Francie je jednoduše příliš provázána s ekonomikou eurozóny, a makroekonomické ukazatele se tak houpají na stejné houpačce jako v okolních zemích. Podíváme-li se však na celkový kontext, najdeme mnoho důvodů, proč by to tentokrát mělo vyjít a proč mají druhá největší evropská ekonomika a její podniky naději dívat se do nového roku s optimismem, i když opatrným.
Důvody k opatrnému francouzskému optimismu
Pokud bychom měli stanovit žebříček důvodů, proč být v případě Francie optimističtí, na předním místě by spočinula dynamika obchodní výměny. Francie spoléhá na zahraniční poptávku zejména po dodávkách v leteckém, zemědělském a potravinářském sektoru, a ta by měla v příštím roce posílit.
Dále se celkově zlepšuje podnikatelské klima. Přestože čísla jsou stále několik bodů pod dlouhodobým průměrem, vylepšení pociťují a dále očekávají všechny sektory, zejména pak maloobchod, lehký propad však stále předpokládá průmyslová výroba.
S tím souvisí i skutečný nárůst aktivity ve všech odvětvích. I když se jedná jen o nízké hodnoty, jako úspěch je vnímáno, že jsou s plusovým znaménkem. Nejlépe na tom budou služby, hůře stavebnictví, které sází na výraznější nárůst aktivit až v roce 2014.
Očekává se také mírný růst hrubého domácího produktu. Analytici předpokládají, že rok 2013 skončí s 0,2 % růstu, což je však po roce 2012 s nula procenty spíše dobrou zprávou. Rok 2014 by měl podle francouzské vlády a Evropské komise přinést růst 0,9 %, přičemž nezávislí odborníci jsou jen o málo skeptičtější a předpovídají nárůst v průměru 0,8 %.
Důležitý je fakt, že by se měla zastavit nezaměstnanost, která by se na konci tohoto roku měla ocitnout na hodnotě 11 %. Vytvoření pracovních míst (zejména pro mladé absolventy) je jedním z hlavních úkolů francouzské vlády. Její opatření zatím nemají tak masivní dopad, jak se předpokládalo, nicméně za poslední půlrok přinesla asi 38 tisíc nových pracovních míst.
Inflace se v následujícím období udrží na nízké úrovni 1,1 %. Její mírný nárůst způsobí pouze růst cen energií, které reagují na vzrůstající ceny ropy.
Reálné mzdy by letos měly zaznamenat nárůst o 0,9 % (pokles inflace na začátku roku se do nich promítl jen částečně). Pro rok 2014 odhadují odborníci nárůst reálných mezd o 2,5 %. Ruku v ruce s tím by se měla zvětšit kupní síla obyvatel. Po historickém poklesu v roce 2012 o 0,9 % se pro rok 2013 očekává nárůst kupní síly o 0,5 %. Domácnosti budou podle předpovědí čerpat ze svých zásob, a spotřeba tak vzroste na konci roku o 0,3 %.
Po dvouletém poklesu investic u firem se očekává jejich opětovný růst podpořený vládními opatřeními, která by měla zlepšit zejména přístup k úvěrům a jejich konkurenceschopnost. A v neposlední řadě Francie také doufá, že oživení aktivity v eurozóně v druhém trimestru přinese výsledek. Zatímco Německo zaznamenalo růst právě ve druhém trimestru, hlavní obchodní partneři Španělsko a Itálie očekávají oživení v závěru roku.
Šedesát milionů spotřebitelů
Pokud se přes všechny tyto důvody stane, že si francouzská ekonomika bude nakonec muset na skutečný obrat a pozitivní vývoj ještě chvíli počkat, bude to stále země, která v evropském kontextu znamená pro české podniky velký potenciál, a to zejména jako vyspělý trh s šedesáti miliony spotřebitelů a s přesahem na třetí trhy hlavně v oblasti Afriky.
Potenciálně zajímavé však v křehkém období již nejsou všechny tradiční sektory, ale zjednodušeně ty, kde Francie zůstala na zahraničních trzích konkurenceschopná (letectví, přesné strojírenství, high-tech, dodávky pro zemědělství a potravinářský průmysl), a také ty, které jsou ze své povahy před zahraniční konkurencí více chráněny (například zdravotnictví, produkty a služby pro třetí věk, služby lokálního charakteru či stavebnictví).
Francouzský trh je právem vnímán jako jeden z nejnáročnějších a nejméně přístupných trhů v Evropě, k němuž zejména malé a střední podniky přistupují tradičně s jistou obavou. Mnohé jeho aspekty se však v posledních letech vlivem evropského a celosvětového kontextu změnily a není již zcela pravda, že Francouzi mluví jen francouzsky, víc mluví, než jednají, že nemají zájem o dodavatele ze zahraničí a na dodavatele z východní Evropy se dívají spatra.
Zásadním momentem pro obrat francouzského přístupu bylo jednak rozšíření EU na východ, které podnítilo i menší francouzské podniky hledat dodavatele i odbyt mimo hranice své země, v první fázi zejména z důvodu nižších nákladů. Zbytek pak drsnějším způsobem probudila a o nutnosti překročit hranice přesvědčila krize. Ještě nyní ovšem není výjimkou, že existuje řada podniků, které vůbec nepracují se zahraničím, a na příležitost tak teprve čekají.
Trh je ovšem vysoce konkurenční a saturovaný, aktivita tak musí vycházet především z české firmy.
Na Francouze po francouzsku
I když francouzských obchodníků hovořících cizími jazyky přibývá, sami Francouzi si často dělají legraci ze svého vlažného přístupu k cizojazyčné komunikaci. Za posledních několik let ovšem udělali jistý pokrok a v mnohých firmách (zejména obchodních) se již setkáte s celkem slušnou úrovní angličtiny a ve většině firem s nepopiratelnou snahou se dorozumět. V příhraničních regionech Alsaska a Lotrinska je pak běžná znalost němčiny. Francouzština je však stále vnímána jako velká výhoda. Pokud česká firma na zahraniční trh teprve vstupuje, získá plusové body, pokud zajistí komunikaci v jazyce partnera na externí bázi, například využije externí tlumočníky nebo studenty. Na oficiální rovinu, která je ve Francii velmi pozitivně vnímána, posune komunikaci i záštita českých státních institucí, jako jsou ambasády, agentury pro podporu exportu či obchodní komory.
V praxi se často setkáme s tím, že komunikace hlavně mezi menšími firmami probíhá i jen písemnou formou po e-mailech. Francouzi se cítí mnohem jistější v cizím jazyce v písemné komunikaci a v extrému jsou i tací, co spoléhají na Google překladač. Hlavní je se dorozumět.
Úvodní komunikace a první oslovení nového partnera včetně prezentace společnosti by však měly být ideálně bezchybnou francouzštinou a vyplatí se do ní investovat. Firma tím dává najevo svůj zájem o spolupráci a respekt vůči partnerovi. Tlumočníka je dobré vzít pro jistotu i na první osobní jednání s novým partnerem. Vyhnete se tak nedorozuměním a budete si jisti, že opravdu dobře porozuměli všichni účastníci jednání.
Rozdíly ve vnímání času
Tomu, aby jednání nebyla zdlouhavá, se dá zabránit jedině vlastní aktivitou. České firmy, vycvičené německým „tahem na branku“, jsou často překvapeny časově náročnými jednáními s mnoha oklikami, návraty a košatou komunikací. Důvodem je v hodně případech centralizované řízení firem, kdy kompetence k rozhodování mají jen nejvyšší úrovně řízení. Lépe jsou na tom v tomto ohledu menší společnosti bez složité hierarchie. Rozhodně se však vyplatí francouzského partnera trochu tlačit a urgovat. Francouzi potřebují termíny a harmonogramy, ačkoliv je často nedodržují. Oceňují ovšem přesnost a spolehlivost partnera a dokáží pochopit určitou rozdílnost ve vnímání toku času.
Společný postup se proto vyplatí rozfázovat a realizaci jednotlivých fází sledovat. I pokud nemáte zrovna společný projekt, doporučuje se s francouzským partnerem udržovat komunikaci a informovat ho o novinkách v sortimentu či o nových propagačních materiálech, a dát mu tak najevo, že firma stále existuje a má zájem o spolupráci.
Český vývoz do Francie pořád roste
Francouzský trh není jednoduchým trhem, ale stále rostoucí český vývoz dokazuje, že se našim podnikům daří ho dobývat. Rozhodně se vyplatí přistupovat k němu se sebevědomím, vytrvalostí a jistou laskavou tolerancí k interkulturním odlišnostem. Pro Francouze zřejmě vždy budeme zemí z východní Evropy, české podniky si ovšem na trhu vydobyly dobrou pověst a již tradičně jsme vnímáni jako spolehliví partneři s vysokou kvalitou a profesionalitou výroby a služeb.
Francie
