„Při jedné návštěvě Prahy jsem se ptala své sestřenice, co by si ode mne přála k Vánocům. Řekla mi, že remosku. Když jsem zjistila, o čem je řeč, napadlo mne, proč se tak zajímavý český výrobek neprodává i u nás v Anglii. Zeptala jsem se na to telefonicky majitele firmy pana Svobody a rychle jsem se s ním dohodla, že mu seženu obchodního partnera. Odpověděl velice sympaticky – vy jste můj anděl. Moje kamarádka hned remosku, kterou jsem jí přivezla do Anglie, vyzkoušela a do svého obchodního řetězce s kuchyňskými výrobky objednala z Frenštátu 1500 kusů na rok. Ale ty se prodaly za jediný týden! A v roce 2001 česká remoska získala ocenění časopisu Good Housekeeping – Innovation of the Year,“ zavzpomínala pro TRADE NEWS paní Milena Grenfell-Baines, která se jako mladá dívka takřka na poslední chvíli dostala do transportu z Čech na ostrovy před invazí německých nacistických vojenských kolon.
Slavná minulost a propad
Sériová výroba této české elektrické pečicí mísy začala už v roce 1957 v Kostelci nad Černými lesy. Naše hospodyňky se do produktu zamilovaly, protože mohly v jedné nádobě vyhřívané shora topnou spirálou připravovat takřka všechny druhy jídel. Remoska se navíc pyšnila dlouhou životností, nenáročnou obsluhou a jednoduchou údržbou. Zejména po rozkvětu českého chalupaření snad nebyla žádná domácnost bez tohoto kuchyňského pomocníka.
V letech 1957 až 1991 se vyrobilo přes dva a půl milionu kusů tohoto produktu a díky tehdejšímu RVHP se čile prodával po celé východní Evropě. Ale pak nastaly pro remosku zlé doby. Po rozpadu tohoto uskupení byl zaručený roční odbyt ten tam a mnozí remosku začali odepisovat. K tomu se ještě začátkem devadesátých let přidala možnost kupovat si moderní a dříve na pultech našich obchodů nesehnatelné kuchyňské novinky, jako třeba fritovací hrnce a mikrovlnné trouby, a tak se prodeje remosky propadaly v tuzemsku i za hranicemi. V té době, kdy to vypadalo, že remoska zůstane jen v nostalgických vzpomínkách našich babiček, se její výroba přesunula do Frenštátu pod Radhoštěm, kde současní majitelé Ivo Svoboda a Zdenek Sartoris bez zahraničního kapitálu investovali do její modernizace. A právě za nimi jsme se do malebných Beskyd vypravili.
Druhý dech v anglickém stylu
„S firmou jsem začal spolupracovat v roce 1999. Tehdy to vypadalo, že propad zahraničního odbytu už nikdo nezastaví, když se zanedlouho stal ten malý zázrak,“ vzpomíná Ivo Svoboda. Tím zázrakem míní Lady Milenu, jak ji dnes s úctou oslovují všichni, kdo měli tu čest se s ní osobně setkat. Milenu Grenfell-Baines a její první telefonát, kdy se chtěla o remosce dozvědět víc. „Skutečně ji považujeme za anděla naší firmy. Nejen že zachránila náš export a potažmo i výrobu, ale hlavně nám dodala sebevědomí. Obrovský úspěch, který jsme díky ní na ostrovech zažili, nás nesmírně posílil.“
Znovuzrození
Anglický boom nastartoval novou kapitolu. Majitelé Remosky začali při výrobě používat inovované materiály, především teflon, a pustili se i do oživení designu výrobků.
„Začali jsme pociťovat zájem tam, kde mají s Británií historicky blízké vztahy – v USA, Kanadě, Austrálii a jinde. Ovšem po našem vstupu do Evropské unie se vlivem vysokých dovozních cel v těchto zemích český výrobek znatelně zdražil, a i když to teď vypadá, že se tento problém snad posune k lepšímu, jiné země kromě Anglie jsou k našemu výrobku poněkud zdrženlivé. A je tomu tak i v bývalých státech RVHP, včetně Ruska a Ukrajiny, které teď navíc mají daleko horší problémy se sebou nebo mezi sebou,“ podotýká Ivo Svoboda s tím, že věří v návrat svých výrobků i do rusky mluvících teritorií. Vždyť tam prý naší remosce říkají „čudopěčka“.
Zajímalo nás, co v zahraničí na remosce vedle jednoduchosti přípravy nejvíce oceňují. „Výslednou kvalitu pokrmů a také úsporu energie. Náš nejnovější model má spotřebu pouhých 400 wattů,“ konstatuje jeden z majitelů frenštátské firmy.
A jak se kromě spotřeby liší nejnovější model od těch pečicích mís, které známe z chalup našich babiček? „Má základní technologickou změnu – nepřilnavý materiál dna, boků i víka. Takže se v ní nic nepřipéká, mísa se dobře udržuje a hlavně, jídlo připravované v remosce nepotřebuje vysokou vrstvu tuku, takže je skutečně dietní, zdravější. Celý vnitřek dnešní remosky je tedy teflonový, aniž bychom kvůli tomu museli jít s cenou do nějakých závratných výšin,“ zdůraznil Ivo Svoboda. A další inovace? Nový stojan a ucha na míse pro bezpečnější manipulaci nebo jednodušší zapínání na držadle víka.
„Díky růstu odbytu jsme zmodernizovali také náš výrobní proces. Máme novou linku, v níž jsou i stříkací box a průběžná pec. A tato kombinace nám umožňuje nabízet zákazníkům kromě dvouvrstvého modelu Teflon Classic i takzvaný model Teflon Select, který díky čtyřvrstvému povlaku zaručuje větší odolnost třeba proti poškrábání teflonové vrstvy, ale také možnost dalších barev. Remosku dnes díky tomu koupíte i zlatou, modrou a červenou.“
Plagiáty
I slavná česká značka bojuje s napodobeninami. Když jsme se zeptali na detaily, oba majitelé se na sebe podívali a Zdenek Sartoris po kratičkém zapřemýšlení ze skříňky za námi vyndal pečicí mísu s víkem, držadlem, vypínačem a šňůrou do zásuvky, to vše na drátěném stojánku a v barvě šedočerné. „Je to naše cesta, jak renovovat remosku, nebo plagiát?“ Odpověď byla jasná. Ale fotoaparát jsme raději nespouštěli.
„Běžný zákazník však tuto záměnu originál versus plagiát samozřejmě na první pohled nepozná,“ přidal se další z majitelů. „A ještě nám ten brzy nefungující přístroj přijde jako reklamace, ať prý výrobek opravíme. Plagiáty se už objevily dokonce i v Anglii, ale tam naštěstí lidé dávají přednost koupi v obchodech s kvalitním zbožím a poctivým zákaznickým servisem. Však pojďte do provozu, ať víte, o čem jsme spolu hovořili.“
A zatímco procházíme výrobou, majitelé konstatují, že předpisy EU jim dnes pořádně komplikují život. „Eurokontroloři prohlížejí každou krabici s našimi výrobky určenými na export, zda vše vyhovuje těm mnohdy nesmyslným a zbytečným normám, zatímco k nám se vozí kdeco,“ posteskli si. To však nemůže ohrozit jejich plány. Remoska žije!
Velká Británie
