„Už dlouho mi lecjaké firmy nabízejí GPS a systém sledování služebních vozů, abych mohl odhalit černé jízdy svých zaměstnanců. Prý ušetřím až dvacet procent nákladů! A já jim říkám: ,Kdo se tím pak bude zabývat? Kdo to bude řešit a posuzovat?‘ A hlavně, vždyť bych tím urazil osmdesát procent svých lidí, kteří to dělají poctivě. Ti zbývající se budou vždycky snažit najít nějakou obezličku a výhodu pro sebe.“ Šéf Juty Jiří Hlavatý tvrdí, že čím větší dá lidem důvěru a svobodu, tím lépe se s firmou identifikují a mají lepší výsledky. A navíc – je zvyklý jít proti proudu.
Šéf musí nastavovat krk v první linii
A taky jít příkladem. Pracuje, když je třeba, od nevidím do nevidím, svátek nesvátek. „Dělám se stejným nasazením jako před třiceti čtyřiceti lety, jen ten věk už trochu cítím,“ usmívá se majitel Juty a její generální ředitel. „Ono se to dnes nenosí říkat, že za vším je každodenní dřina, ale je to tak. Nesmíte polevit, protože konkurence nikdy nespí. A když chci, aby moji lidé nastoupili do práce klidně večer, protože si zákazník vzpomene, musím jít v první řadě. Uvědomme si, že jsme v obchodní válce. Speciálně naši největší odběratelé v Německu a západní Evropě si velice chrání své domácí výrobce a své trhy. Tedy musíme být v něčem lepší. Nikdo vám nedá nic zadarmo.“ I proto prý angličtí obchodní partneři říkají, že v Jutě není dokonalý servis, ale přeservisováno.
Hovoříme spolu o týmu jeho spolupracovníků a o tom, jak se stará o své lidi. A Jiřímu Hlavatému přitom svítí oči: „Lidi beru jako naše největší bohatství a snažím se jim vytvořit co nejlepší podmínky. Třeba když jsme se před dvěma lety najednou začali potýkat s exekucemi zaměstnanců, řekl jsem dost a zavedl pro ně bezúročné půjčky. Takže už nejsou obětí nejrůznějších lichvářů, ale dostanou až tři sta tisíc na to, co momentálně potřebují. Podepíšeme smlouvu, nastavíme splátkový kalendář na tři roky a tentýž den mohou mít peníze na účtu. Takto už máme mezi lidmi dvacet milionů.“
Zachránce jedné české tradice
Prostě manažerský způsob řízení podle uznávaných trendů a pouček v Jutě nehledejte, hledali byste marně. Podle nejvyššího vedení firmy by jim jen komplikoval život. „U nás nemáme vize, strategie, každodenní hlášení a směrnice generálního ředitele. Nemusíme vyplňovat excelovské tabulky o tom, že pracujeme, pořádat videokonference. My o sobě všichni víme, jsme v každodenním kontaktu a o velkých věcech diskutujeme klidně na chodbě, kde rozhodneme i o nákupu stroje za několik desítek milionů. Na manažerské divadlo u nás není čas,“ říká jeden z nejúspěšnějších českých podnikatelů a stojí si za svým. A že je za ním vidět kus práce.
Většina z nás si pamatuje dobu po roce 1989, kdy byl český textilní průmysl navzdory své tradici na černé listině, říkalo se, že nemá perspektivu. V té době byl Jiří Hlavatý v Jutě generálním ředitelem. „Juta tehdy měla tři tisíce lidí a já měl za ně zodpovědnost. Říkali mi, ať se na ten kolos vykašlu a netáhnu ho za sebou, ať začnu znovu od začátku na zelené louce. Ale já jsem byl vždycky paličatý, navíc sportovec a nerad prohrávám. Chtěl jsem dokázat, že textilky u nás nejsou odsouzeny k vymření, že to půjde dál. Vlastně jsem ani neměl čas přemýšlet o tom, jestli dělám dobře. Prostě jsem do toho společně se svým týmem šel. Ale že se nám podaří to, co se podařilo, to jsme nikdo z nás nečekali,“ dodává. Je hrdý na to, že ve svém regionu zachránil práci pro lidi a že zůstal českou firmou, která platí v Česku daně.
Venku už se nám nesmějí
Dnes má Juta 2200 zaměstnanců, 14 závodů a hlavně letos dosáhne historicky rekordního obratu přes 7,3 miliardy korun. Jen pro srovnání: v roce 1989 měla obrat 500 milionů. Exportuje 85 procent z celkové výroby do 64 zemí světa, přičemž největším obchodním partnerem je Německo, kam jde dokonce ještě o malinko víc produkce než na domácí trh.
„Před rokem 1989 nás zastupoval jako celý český textilní průmysl státní podnik zahraničního obchodu Centrotex. Jeho zástupci dělali obchod a jezdili po veletrzích. Když vše padlo a my se rozhodli jít dál, začali jsme si obchod dělat sami a bylo to hodně dobrodružné,“ vzpomíná ředitelka marketingu Hana Sedláčková. „Vidím to jako dneska, jak jsme vybalili náš první jednoduchý stánek na veletrhu ve Frankfurtu. Ptali se nás, kdo nás zastupuje, a my jim namítli, že si obchod děláme sami. Nevěřili a smáli se. Dnes už se nám nesmějí.“
Místo modelek trávníky
Česká Juta je nyní ve světě respektovanou značkou. „Trvalo nám to dvacet let, ale dnes jsme například světovými lídry na poli difuzních podstřešních membrán, které jsou využívány ve stavebnictví. Ovšem pokud bych měl uvést produkt, který má podle mne největší potenciál, a přitom jsme ho na začátku vlastně riskli, tak je to umělý trávník,“ říká Jiří Hlavatý s tím, že se navíc ukázalo, že je to marketingově velmi silný nástroj. Prostě trávník místo modelek.
Na jejich trávnících trénují totiž fotbalisté špičkových profesionálních klubů, jako jsou například Bayern Mnichov nebo Borussia Dortmund, najdete jich desítky od Marseille přes Hamburk a Petrohrad až po Groznyj. Na Středním východě jich je padesát o velikosti fotbalových hřišť, v Jordánsku, Egyptě, Saúdské Arábii. Nedávno podepsali smlouvu s radnicí v Oslu a letos tam instalují trávníky na pět velkých hřišť.
„Po sedmi letech jsme se zařadili do první desítky mezi třiceti výrobci. A ve střední a východní Evropě jsme jediní, kdo to umí, třeba i nejrůznější specialitky na zakázku. Například trávník pro anglické ragbisty nebo hráče pozemního hokeje, to byly výrobně zajímavé zakázky. A v poslední době jsou módou třeba trávníky pro psí agility a psí wellness, ty dodáváme do Německa,“ vyjmenovává prodejní úspěchy marketingová ředitelka.
Pojišťovna jako pojistka
„U nás jsme sice zvyklí jít do všeho po hlavě a riskovat, ale nejsme blázni, abychom přitom nemysleli na zadní kolečka. Například veškerý náš majetek máme splacený, nemáme žádné úvěry u bank, ale naopak nemalou hotovost, kterou si šetříme na horší časy. A taky se snažíme mít stále krytá záda pro případy, které nemůžeme ovlivnit,“ zdůrazňuje Jiří Hlavatý na závěr.
„V tomto směru se jednoznačně spoléháme na dlouhodobou spolupráci s Českou podnikatelskou pojišťovnou, která je nám přítelem v časech dobrých i zlých. Máme makléře, který naprosto zapadá do naší firemní kultury, jde o člověka, který je s námi od začátku, a fungujeme na vzájemné důvěře. Snažíme se mít vše správně pojištěno tak, jak vyplyne z rizikových prohlídek zástupců pojišťovny, a odměnou je nám bezproblémové a rychlé plnění. Jako mám já zodpovědnost za své zaměstnance, a chápu to tak, že to je můj nejdůležitější úkol, beru ČPP jako někoho, kdo má zodpovědnost za nás, kdo nás nenechá na holičkách a na koho se mohu stoprocentně spolehnout.“
Německo
Česká republika
