Z Istanbulu míříme dál na východ

I když se svět globalizuje, pronikání velkých potravinářských výrobců na trhy jednotlivých zemí tím není jednodušší. Je totiž specifikem tohoto odvětví, že producenti musí zohledňovat odlišné stravovací návyky jednotlivých národů. Plně to platí i o německé firmě Haribo. Není náhoda, že jeden ze svých nejnovějších závodů má v tureckém Istanbulu. Jak říká Rostislav Němec, vedoucí jejího obchodního zastoupení pro Česko a Slovensko, důvod je jednoduchý: podnik odtud chce zahájit velkou ofenzivu na trhy islámských zemí.

Cirkusový medvěd jako cukrářská inspirace

Jakkoli to zní překvapivě, v případě zakladatele pozdějšího slavného impéria šlo o skutečnost. Okouzlen charakteristickým tancem medvědů na jarmarcích a trzích, rozhodl se v roce 1922, že je použije jako model cukrářských výrobků. Mínil totiž upoutat děti něčím, co jim bylo milé a co obdivovaly. Do obchodního rejstříku pak zapsal slovo Haribo jako zkratku počátečních písmen vlastního jména a názvu města, odkud pocházel – Hans Riegel Bonn. Triumfální cesta gumových medvídků světem odstartovala.

„Co začalo malou cukrářskou dílnou na předměstí Bonnu, vybavenou pouze pytlem cukru a měděnou konvicí, to se později vyvinulo do jedné z nejznámějších značek cukrářského průmyslu,“ konstatuje s dávkou hrdosti Rostislav Němec. Podle jeho slov v tom sehrál roli nejen samotný dobrý podnikatelský nápad, ale především trvalá kvalita výrobků, která vydržela celá desetiletí. Jen konzumenti se měnili, či – lépe řečeno – dorůstali.

Z vepřového na hovězí

Základní surovinou pro výrobu těchto charakteristických měkkých bonbonků je vepřová želatina, do které se přidávají chuťové látky a barviva. Z hotové směsi se poté odlévají pamlsky nejrůznějších forem. Islámská víra ovšem vepřové přísně zakazuje. Proto když vedení firmy před několika lety uvažovalo, jak se vyrovnat s touto skutečností, přijalo dvojí rozhodnutí. Jednak šlo o vybudování výrobního závodu přímo v některé islámské zemi a jednak o úpravu receptury tak, aby jako základní surovina sloužila hovězí želatina. Volba pak padla na Turecko, a jak se ukázalo, strategie to byla úspěšná. Změna suroviny sladkostem na kvalitě neubrala a výroba přímo v islámské zemi se osvědčila.