Na jednotném vnitřním trhu se obchoduje snáz

Česká republika do značné míry popírá obecný evropský trend poklesu podílu průmyslu na tvorbě HDP, tzv. deindustrializaci, a přesto se jí zatím daří. Jak se tento jev promítá do vzájemných obchodních vztahů s Francií, na to jsme se mimo jiné zeptali dlouholetého dopisovatele listu Le Monde pro ČR a SR Fabrice Martina Plichty.

Řada malých a středních českých exportérů hodnotí francouzský trh, zejména v oblasti potravin a agrárních technologií, jako spíše nesnadný. Mají vůbec tuzemské firmy šanci uchytit se v druhé největší ekonomice EU?

Napoví již letmý pohled do statistik. Bilance vzájemného obchodu obou zemí hovoří ve prospěch České republiky. Výměna zboží roste kontinuálně a případné překážky nespočívají v uzavřenosti francouzského trhu, ale především ve složité a nepružné francouzské administrativě, někdy i v menší srozumitelnosti francouzského podnikatelského prostředí a v regionech může jít i o určité jazykové bariéry. V průmyslových a obchodních centrech však není problém se domluvit anglicky, případně německy.

Takže dvanáct let členství ČR v EU je jasně patrných i ve vstřícnějších vztazích Francouzů k Čechům, českým firmám a tuzemským výrobkům?

Vstup ČR do Evropské unie nechápejme jako bod nula. Obchodní styky mezi oběma zeměmi se oživily hned na začátku devadesátých let, ale od roku 2004 se formálně usnadnily, což je patrné zejména na aktivitách malých a středních podniků. Zvýšený zájem o průzkumy trhu a kontakty menších podnikatelských subjektů z obou stran, jejichž prostředky na marketing jsou omezené, zaznamenává také Francouzsko-česká obchodní komora. Prestiž českých firem se projevuje ve výběrových řízeních ve Francii, která jsou otevřená i pro zahraniční uchazeče a v nichž vyhrávají také české firmy. Češi se například nedávno dostali do Airbusu, pevné místo na tamějším trhu má již léta Linet nebo Viadrus a v agrárním sektoru, do něhož je skutečně složité proniknout, se etabloval Zetor a výrobce pneumatik pro zemědělské stroje a kombajny Mitas.

A co potravinářský sortiment?

V tomto sektoru je expanze složitější, i když české potraviny jsou vysoce kvalitní a konkurenceschopné a například Opavia je i ve Francii známou značkou. Větší potenciál ke spolupráci bych však spatřoval v agrárních technologiích a zemědělských strojích, vozidlech a komponentech.

Potenciál ke spolupráci bych spatřoval v agrárních technologiích a zemědělských strojích, vozidlech a komponentech.

Jste ředitelem a spoluzakladatelem České federace potravinových bank. Měl jste s tímto projektem zkušenosti již ve své vlasti?

Osobní zkušenost jsem neměl, ale věděl jsem, že podobný koncept úspěšně funguje v zemích západní Evropy zhruba od začátku osmdesátých let minulého století. A ve Spojených státech ještě déle – příští rok to bude padesát let.

A jak to bylo u nás?

Českou pobočku založil na začátku devadesátých let Ilja Hradecký z Naděje. Podobné aktivity tu byly nové a rozjížděly se pomalu. V cestě jim stály jak legislativní překážky a nedostatek zkušeností, tak malý zájem maloobchodních potravinářských řetězců v prvních letech jejich expanze na místní trh, politiků i státní správy. Myšlenka tu skomírala až do roku 2005, kdy jsme se s panem Hradeckým rozhodli zkusit ji oživit. Před deseti lety jsme otevřeli první sklad v Praze a postupně se nám podařilo zprovoznit potravinové banky se skladovou a logistickou infrastrukturou ve třinácti regionech. V současné době se nám již firmy a různé podnikatelské instituce a nadace hlásí se svými potravinovými dary samy.