Nejen o česko-německých obchodních vztazích, ale například i o nových šancích pro exportéry jsme si povídali s Alešem Jelínkem, který v Německu žije a pracuje sedmým rokem a nyní se pohybuje na poli mimobankovního financování.
Německá fasáda je dokonalá
Žijete a pracujete v SRN od roku 2007, čím byste tuto zemi charakterizoval?
Když jsme se s rodinou přestěhovali z Čech do poměrně klidné části Frankfurtu nad Mohanem, byl jsem svědkem nehody, kdy nějaký opilý nešťastník naboural autem do obytného domu. To samo o sobě není tak zajímavé, nicméně o dva dny později jsem si všiml, že je roh domu opravený. Ani to není zázrak. Nicméně ten roh měl naprosto stejnou patinu jako deset let stará fasáda celého domu a na chodníku nebyla ani kapka barvy. Jakékoli svědectví oné události do dvou dnů zmizelo. Tohle je pro mne Německo. Země samozřejmě má své problémy jako každá společnost, vnější „fasáda“ je však dokonalá, organizace precizní, německé výrobky zpravidla kvalitní.
V čem spatřujete hlavní sílu německé ekonomiky?
Je to především velmi robustní „mittelstand“. To slovo nemá přesnou definici, jedná se o malé a střední firmy, řemesla, výrobu, průmysl a služby. Sem patří drtivá většina podniků, které tvoří 40 procent celoněmeckých obratů, zaměstnávají 70 procent zaměstnanců a ze čtyř pětin se podílí na výchově učňů. Jedná se většinou o rodinné firmy s dlouhou tradicí, často několikagenerační, napříč všemi obory, od potravinářství přes strojírenství po farmacii. Vlastnictví a řízení těchto firem není oddělené, nejsou na burze a často o nich ani mnoho nevíme. K tomu existuje vysoká míra profesní spolupráce mezi těmito firmami, například na inovacích, stavovská čest, velký respekt k tomuto stavu. To je pravý „motor“ Německa.
Myslíte, že máme šanci vytvořit podobný model i u nás? A co je podle vás k tomu hlavně třeba?
Jak už jsem naznačil, „mittelstand“ symbolizuje pracovitost, vytrvalost, podnikatelského ducha i inovace a odvahu. To vše samozřejmě máme, myslím, že je mnoho lidí, kteří podnikají s pílí, znalostí věci i srdcem. Co nám chybí, je těch čtyřicet let kontinuity a to se samozřejmě nedožene tak rychle. „Mittelstand“, to je mimo jiné vnitřní infrastruktura – služby a zboží v regionech. Minulý týden jsem to opět zažil v dvacetipokojovém hotelu v Severním Porýní-Vestfálsku, kdy jsem se s číšníkem loučil slovy: „Máte to tu velice pěkné.“ Odpověď zněla: „Děkuji, převzal jsem to od otce před 32 lety…“ To jsou přesně ty příklady, kdy si uvědomíte, co obsah slova „mittelstand“ znamená. V Česku bych si přál trochu více politické stability, aby bylo možné plánovat. Společnost jako taková musí mít víc respektu, když už ne obdivu, také k lidem, kteří se pustí do podnikání, a často tak na sebe berou velké riziko.
Setkáváte se s německými i českými podnikateli. V čem jsou si podobní a v čem odlišní?
Všimněte si, že velmi mnoho německých firem má právní formu GmbH & Co. KG, tedy komanditní společnosti. V praxi to znamená, že někdo se aktivně účastní řízení firmy a někdo jiný do ní vkládá peníze a podílí se na zisku. To je v Čechách velmi málo rozšířené, u nás je úroveň důvěry mezi investory a realizátory mnohem nižší. V mých očích je to nejzásadnější rozdíl německého a českého podnikatelského prostředí.
Německo
