„Nice to have“ odpovídají zahraniční firmy s high-tech produkty na otázku, proč tolik stojí o to, etablovat se na trhu Nového Zélandu. Čím je tak přitahuje teritorium s relativně malou kupní silou, logisticky komplikované, převážně agrární? A jak se tam žije a podniká? Povídáme si se zakladatelem novozélandské společnosti PSEngineering Petrem Šudomou.
Nedůvěra brzdí ekonomiku
Jak si vysvětlit ten velký zájem exportérů z celého světa?
Motivace je především prestižní. Nejbližší sousední stát, Austrálie, vzdálená kolem 2000 kilometrů, se svými 25 miliony obyvateli nabízí co do objemu zajímavější odbytiště výrobků. Nový Zéland je však exotický ráj s vyspělou ekonomikou, vysokou životní úrovní obyvatelstva a vytříbenou kulturou mezilidských vztahů. Ani logistické komplikace neodrazují exportéry od atraktivní destinace, jež dodává jejich vývozním aktivitám věhlas.
Češi, kteří zemi navštívili, zdůrazňují kromě nádherné přírody hlavně vlídnost místních lidí. Co máte jako naturalizovaný Novozélanďan na mysli kulturou mezilidských vztahů?
Především solidnost, poctivost a vzájemnou důvěru. Novozélanďané se nesnaží nad nikým nečestně vyzrát a nedopouštějí se korupčního jednání ani ho netolerují. Například tendry tu probíhají férově a podle nastavených pravidel.
Podle našeho předního sociologa Ladislava Rabušice přetrvává v postkomunistické společnosti vzájemná nedůvěra, což se negativně promítá nejen do běžného života lidí, ale brzdí i rozvoj ekonomiky. Novozélanďané si navzájem tak věří?
Absolutně. Ale když je někdo zklame, má to pro vztahy fatální důsledky. Proč je role vzájemné důvěry například ve Skandinávii nebo na Novém Zélandu větší než v České republice? Podle mě hlavně proto, že tamější obyvatelé čelili po staletí drsnějším podmínkám než třeba Středoevropané. Vybočením z nepsaných pravidel soužití by ohrozili existenci celé komunity. Pocit sounáležitosti, lidských hodnot a respektu k druhým v nich přetrvaly do současnosti.
Nic není zadarmo
Zní to spíš jako lekce z etiky. Novozélanďané tedy raději přivřou oči nad nižší kvalitou zboží, jen když má obchodní partner dobrý charakter?
Naopak. Vysokou kvalitu chápou jako samozřejmost, ale ani hodnoty nepovažují za starou veteš. Obojí jde ruku v ruce. Nový Zéland je jednou z nejdražších zemí na světě. Čechům by se „protočily panenky“, kdyby měli zaplatit tak vysoké ceny třeba za potraviny, i když jsou převážně místní provenience. Tento ostrovní stát je otevřenou, liberální a velmi dynamickou ekonomikou a je závislý na obchodu. Mezi jeho největší obchodní partnery patří Austrálie, Japonsko, USA, Velká Británie, EU a Čína. Mimochodem v roce 2004 byl Nový Zéland jednou z prvních zemí, která s ní zahájila rozhovory o volném obchodu.
Nový Zéland disponuje silným agrárním sektorem – na necelých 4,8 milionu obyvatel připadá odhadem 60 milionů ovcí a 5 milionů kusů skotu – a vyspělým potravinářským průmyslem. Zemědělské produkty jsou však velmi citlivé na výkyvy v globální ekonomice a propady cen komodit, proto se vláda snaží usnadnit zahraniční obchod prostřednictvím smluv o volném obchodu, které by eliminovaly vliv tarifních i netarifních překážek a zjednodušily příliv zahraničních investic.
Ale agrární ekonomiky nepatří právě k těm nejsilnějším.
Novozélandské hospodářství nestojí jen na exportu zemědělských komodit a potravinářských výrobků. Oplývá rovněž zajímavými nalezišti zemního plynu, ropy, uhlí, zlata, stříbra a železné rudy. Díky přírodnímu bohatství a výhodným geologicko-meteorologickým podmínkám je země energeticky soběstačná. Výrobu elektrické energie zajišťují hlavně ekologicky čisté, obnovitelné energetické zdroje, především vodní elektrárny, geotermální elektrárny, jejichž výstavba a kapacity rostou za významné podpory vlády, solární zdroje energie a v neposlední řadě větrné elektrárny.
Mají české firmy, které nabídnou vhodný produkt a nezaleknou se vzdálenosti mezi oběma destinacemi, na to, aby obstály na vysoce konkurenčním novozélandském trhu?
Některé mají, ale na Novém Zélandu by měly víc než kde jinde počítat se specifiky trhu, s místní mentalitou, dost odlišnou od evropské, a nalézt si schopného partnera, který místní situaci a společnost dobře zná. Novozélanďané jsou zcestovalí, řada z nich studovala nebo pracovala v zahraničí, dynamičtí, velmi solidní, féroví a otevření obchodu, ale nevrhají se do něj bezhlavě. Čas věnovaný vzájemnému poznávání může Evropanům připadat příliš dlouhý.
Na webových stránkách PSEngineeringu prezentujete jako své obchodní partnery jen tři německé firmy (Friatec, Reinert-Ritz a Bänninger Kunststoff-Produkte) a českobudějovický IBOS. Proč právě tyto společnosti?
Patří do „klubu“ světových kapacit ve svém oboru, velmi mezinárodně uznávaných firem s různě dlouhou firemní historií. Náš obor – plastové systémy pro inženýrské sítě – je velmi specifický, sofistikovaný a pohybuje se v něm relativně málo subjektů. Prakticky všechny jsem během své dosavadní profesní dráhy osobně poznal a na základě zkušeností si jmenované společnosti vyhodnotil jako nejspolehlivější.
Proč jsou všechny evropské?
Evropa je v oblasti plastových inženýrských sítí a technologií mnohem dál než Austrálie, Nový Zéland a Oceánie. Proto je o námi nabízené technologie velký zájem.
Když zákazník zavolá, chce službu hned
Svět se sice díky komunikačním technologiím výrazně zmenšil, ale pro logistiku a servisní služby to platí jen do určité míry. Jak se vám daří uspokojit v těchto ohledech přání zákazníků?
Logistika mezi Evropou a zeměmi jižní polokoule je skutečně jedním z nejnáročnějších témat. Využíváme jak letecké, tak lodní dopravy. Při přepravě lodí, která trvá deset až dvanáct týdnů, je třeba eliminovat vliv řady faktorů na kvalitu produkce, jako jsou teplotní rozdíly, vlhkost, dopady změn klimatických zón, časový posun, zajistit bezpečné uložení v kontejnerech, zabránit nevhodné manipulaci apod. Některé firmy si v cílovém teritoriu zřídily vlastní sklady, jiné, finančně silnější, upřednostňují leteckou přepravu. Ta však vyžaduje dokonalou souhru mezi pracovníky dodavatele a lokálním zázemím. Zákazníci v „mém“ teritoriu jsou svolní platit vysoké ceny, ale očekávají flexibilní servis. Časový posun je pak určitou výhodou. Není výjimkou, že se během dne zákazník dožaduje nějaké služby, já přes noc avizuji poptávku u evropského výrobce, jeho pracovníci „nastoupí s hasičákem“ a už druhý den řeším problém u klienta.
Co obnáší založit a provozovat na Novém Zélandu firmu?
Administrativně je to rychlé a velmi jednoduché. Stačí vám deset minut on-line a dvě stě dolarů. Jenže pak se ocitnete uprostřed tvrdé konkurence a spadne vám hřebínek. Dolehne na vás zodpovědnost, přísná legislativa a dohled nad jejím dodržováním, obavy z vysokých penále za neplnění smluv atd.
Pro dřevo jen s naostřenou sekerou
Profesní zkušenosti a obchodní dovednosti jste nasbíral zejména v západní Evropě, Austrálii a na Novém Zélandu, angličtinu jste si zdokonalil v Austrálii, nyní úspěšně podnikáte na druhém konci světa. Co si jako absolvent ČVUT myslíte o našem stále kritizovaném školství?
Pro někoho možná překvapivě se nepřidám ke kritikům. Studium na Stavební fakultě ČVUT, kterou jsem absolvoval v letech 1991 až 1996, mi poskytlo velmi solidní vzdělání a jsem na svou alma mater hrdý. Českou a slovenskou komunitu na Novém Zélandu tvoří řada absolventů zejména pražské techniky, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a IT oborů na našich školách a všichni se shodují v tom, že se jim doma dostalo kvalitního vzdělání, s nímž v zahraničí obstáli. Jediné, co jsme museli dohnat, byly jazyky.
Když jsme u nich, na nedávném setkání s novými řediteli zahraničních kanceláří CzechTrade jsem ocenila, že ovládají nejen angličtinu, ale někteří i tak obtížné jazyky, jako je čínština. Myslíte, že jsme tento handicap již odstranili?
Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že se za posledních třicet let jazyková vybavenost českých obchodníků a exportérů hodně zlepšila. Na ostřílené obchodníky z Německa, Nizozemska, Dánska nebo Velké Británie však až na výjimky stále nemáme. Jenomže když chcete štípat dříví, potřebujete naostřenou sekeru. Čtyřicet let se u nás marketing nedělal, museli jsme se naučit pohybovat v podmínkách mezinárodních, vysoce konkurenčních trhů, na nichž stojíme proti těm nejlepším. Proto se musíme stále zdokonalovat, pracovat na sobě a zároveň posilovat své sebevědomí. Sice jsme se zlepšili, ale je to běh na dlouhou trať.
Před pár týdny jste navštívil veletrh Ozwater’19 v Sydney. Jaký dojem na vás udělal český stánek?
Byl jsem mile překvapen profesionální organizací a vysokou úrovní služeb pracovníků zahraniční kanceláře CzechTrade a CzechInvest a ekonomického úseku Generálního konzulátu ČR v Sydney.
V prvním TRADE NEWS roku 2015 jsme psali o četných podnikatelských aktivitách našich krajanů na Novém Zélandu. Stále to platí?
S příjezdem nové generace Čechů a Slováků na Nový Zéland po otevření hranic se byznysový a společenský život naší komunity oživil. Velmi aktivní je například Česko-novozélandská obchodní asociace, která vznikla v prosinci 2012 a do jejíchž činností jsem se také zapojil. Za dobu její existence významně vzrostla B2B komunikace mezi ČR a Novým Zélandem, ale jsme stále ještě v začátcích. Česko-slovenská komunita se věnuje i řadě dalších dobrovolných aktivit. Léta tu působí Český a slovenský klub, naše děti navštěvují nedělní školu s výukou českého jazyka a k propagaci České republiky a vzájemných vztahů přispívá honorární konzul ČR na Novém Zélandu Gregory Shanahan s manželkou Vlastou, která je Češka.
Text: Věra Vortelová
Foto: archiv Petra Šudomy
Nový Zéland
