Nepijete víno? Pak nejezděte obchodovat do Argentiny

„Když poprvé otevřete lahev argentinského Malbecu, překvapí vás až inkoustová barva. Pokud přivoníte a ochutnáte, ucítíte nejspíš švestku, třešeň, čokoládu a sušené ovoce. Úžasně chutná s kořeněným jídlem, zvláště s grilovanými steaky. Pokud nemáte rádi víno a dobré jídlo, nenajdete se svými argentinskými partnery společnou řeč. To platí vlastně skoro pro celý tamní kontinent,“ začíná své vyprávění Jiří Kopic, obchodní zástupce DT – Výhybkárna a strojírna pro Jižní Ameriku. Napadá nás, že bychom se tam hodili, ale zase neumíme španělsky…

Jižní Amerika je jako nemoc, které se nikdy nezbavíte

Obchodník tělem i duší Jiří Kopic působí na jihoamerickém kontinentu již dosti dlouho. Když to spočítá, skoro se mnoha let lekne: „V Argentině například zažívám už našeho čtvrtého velvyslance. Na začátku jsem se tam potkal s Janem Kopeckým, zažil jsem paní velvyslankyni Editu Hrdou a po ní skvělého Františka Padělka. A teď je tam pan Petr Kopřiva. Všichni Češi v Argentině a okolí se známe, z tohoto pohledu je to jedna velká vesnice,“ konstatuje s tím, že bychom jich mohli hodně potkat třeba na oslavě Mezinárodního dne Malbecu, která se už několikátým rokem koná i v Praze.

„Vlastně je to až s podivem, že je nás tam docela málo. A hlavně starších matadorů. Mladí obchoďáci jako by se tak daleko nehrnuli, zajedou si tam na dovolenou, ale pracovně je to asi neláká. Už dlouho hledám někoho mladšího, komu bych předal výzvu Latinské Ameriky, ale zatím jsem v očekávání.“

České výhybky za 2,5 milionu eur

Jiří Kopic vystudoval Elektrotechnickou fakultu, speciální měření, a do Jižní Ameriky se dostal poprvé se skupinou odborníků už v roce 1976 v rámci geologického průzkumu v Peru. „Místní po nás sáhli, pracoval jsem pak tři roky přímo v Limě pro peruánskou firmu Elektro Peru. Později jsem střídal různé odborné i obchodní štace, až jsem se dostal koncem osmdesátých let do Argentiny, v devadesátých letech již na delší dobu do Buenos Aires a později, v roce 2002, jsem vyhrál konkurz na ředitele tamní pobočky Škodaexportu,“ vzpomíná na své začátky v Americe.

„Se společností DT – Výhybkárna a strojírna jsem začal spolupracovat v roce 2004 ještě na Škodaexportu. Argentina se tehdy po státním bankrotu dostávala znovu do formy a po téměř šedesáti letech začala znovu investovat do oprav a výstavby metra v Buenos Aires. Považoval jsem to za obrovskou šanci se v Argentině v tomto segmentu uchytit, a tak jsem tenkrát oslovil prostějovské výhybkáře. Tehdy mě dostali už tím, jak byli flexibilní. Skutečně přijeli a čtrnáct dnů si nás pak podávali místní konzervativní železničáři. Ale nakonec jsme zakázku získali a s ní i první referenci do dalších zemí, Peru a Brazílie,“ oceňuje přístup české firmy obchodník, který ji už několik let zastupuje. „Dnes mohu navíc z vlastní zkušenosti říct, že DT nabízí špičkový produkt, kvalitou srovnatelný se světovými značkami. V Argentině vyžadují na rozdíl od Evropy pětiletou záruku a nikdy jsem nemusel řešit sebemenší reklamaci.“

Šance jsou i v Brazílii

Brazilská vláda vyhlásila, že bude investovat 43 miliard eur do posílení infrastruktury v celé zemi, což by znamenalo především novou výstavbu metra v několika městech. Podle obchodního ředitele DT – Výhybkárna a strojírna Dušana Kadlece očekávají tedy spoustu nových zakázek i v Brazílii: „Je to problém, který musí země velmi urgentně řešit, a to nejen v souvislosti s Mistrovstvím světa ve fotbale. Například Sao Paulo má desetkrát víc obyvatel než Praha, a přitom délka trati je zhruba stejná. Pražské metro přepraví za den přibližně milion osob, v Sao Paulu je to čtyřikrát tolik. Představte si dvanáct lidí na jednom čtverečním metru, to už je opravdu masakr,“ přibližuje současnou situaci ve veřejné dopravě jednoho z největších měst Jižní Ameriky Dušan Kadlec.

Od roku 2012 Prostějovští úspěšně dokončili homologaci na dodávky výhybek do metra v Sao Paulu a získali už tři zakázky v celkovém objemu téměř 4 milionů eur. V době vydání našeho časopisu pokládali první výhybky na nové lince číslo pět. Celkem je jich do této destinace dodáno již 64 a dodávky náhradních dílů budou následovat.

Otázkou zůstává, jak dlouho dokáží jihoamerické trhy obsluhovat z České republiky. Podle Dušana Kadlece je otázka času, kdy začne být importní politika čím dál složitější a budou muset postupně řešit problém investic.