Sever bez růžových brýlí

„Zatím jsme nenašli způsob, jak úspěšně zkombinovat systém sociálního zabezpečení s co nejnižší mírou nezaměstnanosti,“ říká Švéd Marten Runow, zakladatel a majitel mezinárodní společnosti Performia. Spolu s ním jsme se podívali na severské ekonomiky z mediálně méně obvyklého úhlu.

Velkorysá sociální podpora a vysoké daně demotivují nezaměstnané při hledání práce a brzdí zakládání nových podniků. V 70. a 80. letech začaly tyto faktory negativně ovlivňovat také švédskou ekonomiku. Jak zareagovala vláda?

Myslím, že vláda dělala maximum pro to, aby bylo pro lidi atraktivnější pracovat – poskytovala pracujícím daňové úlevy. Toto opatření však nebylo dostatečné, když se podíváme na údaje o nezaměstnanosti; v současné době se ve Švédsku pohybuje pod devíti procenty, oficiálně 8,7 % v dubnu 2014, což je pro stát tohoto typu příliš vysoké číslo. Naštěstí Švédsko stejně jako Česká republika zůstalo mimo eurozónu, díky čemuž je pro ně jednodušší být konkurenceschopné na světových trzích. Jinak by pravděpodobně míra nezaměstnanosti byla ještě vyšší. Ale abych skutečně odpověděl na vaši otázku: ne, zatím jsme nenašli způsob, jak úspěšně zkombinovat systém sociálního zabezpečení s co nejnižší mírou nezaměstnanosti.

Jak jsou na tom mladí Švédové?

Mnoho mladých lidí má problém proniknout na pracovní trh. Firmy totiž musejí platit téměř plnou mzdu těm, kteří nemají dostatek zkušeností, ale musejí být velmi produktivní od samého začátku, jinak si daná firma neuhájí náklady spojené s jejich zaměstnáváním. Vláda snížila firmám sociální odvody za mladé lidi a jsem si jistý, že to v lecčems pomohlo, ale v základech systému musí být nějaká chyba, když skoro 9 % obyvatel nemá práci nebo ji nemůže najít.

A co jiné severské ekonomiky?

Finsko, Dánsko i Švédsko mají všechny míru nezaměstnanosti mezi 8 a 9 procenty. Avšak Norsko má pouze zhruba 3% nezaměstnanost. Díky své ropě a rozumným opatřením se Norsku podařilo vybudovat neskutečně silnou ekonomickou pozici, a tak jsou veřejná i podnikatelská sféra schopny pojmout většinu těch, kteří chtějí pracovat, a výsledkem je pouhá 3% nezaměstnanost. Osobně si myslím, že to je hranice, pod níž je velmi těžké se nějak výrazněji dostat, protože vždycky budou existovat lidé, kteří nejsou zaměstnatelní nebo kterým se prostě jen nechce pracovat.

Severní regiony Švédska a Finska tíží společný problém: odliv mladé a kvalifikované pracovní síly do městských oblastí. Jak se oba státy pokoušejí ve spolupráci s Unií tomuto negativnímu trendu zabránit?

To je u nás velmi aktuální téma. Jelikož většina pracovních míst v současné době vzniká ve velkých městech a v menších oblastech mají pracovní místa spíše tendenci zanikat, je vcelku přirozené, že zejména mladé lidi láká odejít z domova za zajímavější prací a životem do jiné části země. Nicméně si myslím, že mnoho organizací stále ještě nevyužívá nových technických řešení, která se nabízejí s tím, jak se naše planeta stává každý den menší díky tomu, že čím dál více lidí má přístup k široko- pásmovému připojení k internetu.

Myslím si, že skutečná změna nepřijde prostřednictvím směrnic a podpory ze strany EU, ale spíše díky místním iniciativám a hnutím.

Je to otázka času?

Mojí nadějí a zároveň předpovědí je, že během dalších deseti let začneme být svědky jakési reakce na tento masový přesun do měst a možná i toho, že se mnozí z těchto lidí, kterým je dnes přes dvacet nebo třicet let, rozhodnou přestěhovat zpět na venkov, až jim bude víc než třicet, respektive čtyřicet. Každodenní hledání místa na parkování, drahé poplatky za vjezd do měst, několik hodin v autě každý den na cestě do práce a z práce – to jsou věci, které řadu lidí brzy přestanou bavit, tím spíš, pokud se jim naskytnou pracovní příležitosti někde jinde. Kdybych já sám byl teď mladý a chystal se začít podnikat, snažil bych se nejspíš najít nějaký odlehlejší region, kde bych nalezl cenově dostupné a obstojné pracovníky, a zaměřil se na jakoukoli činnost, kterou bychom se v takovém regionu mohli při využití internetu bez problémů zabývat.

Myslím si, že skutečná změna nepřijde prostřednictvím směrnic a podpory ze strany EU, ale spíše díky místním iniciativám a hnutím. Ta často bývají daleko realističtější a lépe promyšlená. Také předpokládám, že bude stále stoupat počet lidí, kteří si budou více vážit svého času a osobní svobody, jakou s sebou nese život mimo přelidněné městské oblasti.

Existuje ve Švédsku práce „načerno“?

Tyto věci tu samozřejmě existují, ale musím říci, že naše vláda proti nim udělala několik velmi chytrých opatření. Zaměřila se na oběh černých peněz v oblastech, jako jsou malé stavební firmy, restaurační zařízení a podobná odvětví, kde je v oběhu hodně hotovosti. Nabídla lidem velmi atraktivní daňové úlevy na rekonstrukce bydlení, přičemž zavedla registrační pokladny, které musejí být přímo propojené s finančními úřady. Mám dojem, že díky těmto opatřením byl poměrně dost omezen prostor pro provádění obchodů načerno.

Jak se to projevuje?

Většina lidí teď vyžaduje daňový doklad v plné výši za to, co za určitou práci za- platí; a zfalšovat daňové přiznání je pochopitelně o dost těžší. To také zmenšuje propast mezi těmi, kdo hrají podle pravidel, a těmi, kdo ne. Takže tento jev určitě existuje, ale z mého pohledu je to dnes daleko menší problém než před deseti lety. Dnes můžete dostat daňové úlevy i díky tomu, že máte někoho, kdo vám pomáhá s domácností. Tohle pro vládu určitě nebude úplně nejlevnější reforma, ale je to rozhodně lepší varianta, než kdyby nechala hodně lidí pracovat načerno.