Singapur, nebo Kuala Lumpur?

Před rokem, kdy vznikal první rozhovor s Václavem Muchnou pro Trade News, zakladatel a majitel společnosti Y Soft rozšiřoval své podnikání u protinožců. Na osobní schůzku jsme si museli počkat a nyní v moderním prostředí domovského sídla firmy v Brně během hodinového vyprávění opět nejprve míříme na druhý konec světa. Ovšem v souladu s hlavním tématem tohoto čísla tentokrát do jihovýchodní Asie.

Nulová nezaměstnanost? To je realita

Jak se vám podniká v Singapuru?

Singapurskou pobočku máme šest let, lidé ale vydrží ve firmě zhruba dva roky. Stále jsme přemýšleli, co děláme špatně, než jsme přišli na to, že to na tom trhu tak prostě je. Díky nulové nezaměstnanosti lidé své pracovní pozice „točí“. Konkrétně v našem oboru – v oblasti tisku a kopírek – v podstatě každý, kdo do naší firmy přišel, byl předtím u tří čtyř podobných firem. Trh je relativně malý, lidé se mezi sebou znají. Není tam problém s kvalifikací, spíše s tlakem na cenu, na benefity a podobně. Některé benefity jsou pro nás úsměvné, byť opodstatněné. Zaměstnanec například přišel s požadavkem na proplacení zimního oblečení, protože létá pracovně do Evropy a doma ho nepotřebuje.

Která část jihovýchodní Asie je podle vás nejpříznivější pro budování obchodu?

Pokud bych dnes šel do jihovýchodní Asie znova, od nuly, tak bych hodně zvažoval Kuala Lumpur v Malajsii. Tam už je také kvalifikovaná pracovní síla, ale nižší životní náklady. Velká výhoda Singapuru spočívá v tom, že všichni mluví anglicky. V Malajsii je znalost angličtiny relativně dobrá, není tam nulová nezaměstnanost, poměr cena/výkon je tam určitě lepší. Singapur si hodně uvědomuje, že dochází k odlivu firem právě do této oblasti. Často odcházejí hlavně velké firmy. A život experta je tam velmi drahý. Pokud tam někoho pošleme, a často i s rodinou, hradíme mu samozřejmě jeho životní náklady – kromě platu také ubytování, školu dětem, auto… Cena za byt se ročně může zvednout až o 15 procent. Pokud tam však chceme podnikat, experty potřebujeme. Je to jediný způsob, jak přenést know-how. Nic jiného nefunguje.

Co konkrétně Singapur dělá proti odlivu firem?

Singapurská vláda má jen omezené možnosti, jak s tím bojovat. Aktivovala oficiální programy na podporu malých a středních podniků. Vědí, že velké korporace se u nich neudrží. Incentivy pro malé a střední firmy jsou ale velmi silné, dostávají v podstatě „živý cash“.

Mít vlastní experty v zahraničí je drahé. Ale je to jediný způsob, jak přenést know-how. Nic jiného nefunguje.

Jak dlouho vláda poskytuje tuto podporu?

Řekl bych rok dva. Před třemi lety, kdy jsem v Singapuru pobýval, se o podpoře sice spekulovalo, ale ještě neexistovala. Přesto všechno bych určitě zvažoval oblast okolo Kuala Lumpuru. Jak už jsem uvedl, podnikání v Malajsii mě z mnoha důvodů láká.

Nadřízený má vždycky pravdu

Vy jste před šesti lety pobočku v Singapuru zakládal. Co vás tam nejvíc překvapilo?

Singapur je mix Evropy a Asie, takže ten šok není tak velký. Spíše jsem zpočátku zažil překvapení z odlišné komunikace. V Asii existuje velmi silný hierarchický systém. Je-li člověk v roli nadřízeného, velmi složitě získává jakoukoliv zpětnou vazbu na cokoliv. Zaměstnanci sami od sebe „nic neřeknou“. Když jsem například jednoho zaměstnance vyzval, aby popsal určité věci, které ve firmě nefungovaly, hovořil velmi nesouvisle a nesrozumitelně. Poté se však svému manažerovi omlouval za to, že vůbec o věcech mluvil před nadřízeným. Přitom šlo o člověka se skvělými výsledky, který je velmi ceněný.

Další věc je to, že zdejší lidé nedají najevo, pokud něčemu nerozumí, vše takzvaně „odkývou“. Je proto nutné nechat je, aby vše parafrázovali, a tímto způsobem si ověřit, zda rozumí. Meetingy jsou tedy mnohem delší.

Znamená to, že už ve školách jsou děti vedeny jinak?

Ano. Je to dáno vzdělávacím systémem a kulturními hodnotami. V Americe jsou na školách děti vedené k tomu, aby se ptaly. V Evropě se snažíme přiblížit americkému modelu, ale děti zatím nepovažují za odměnu to, že by mohly před celou třídou dělat prezentaci. Pokud se v americké škole dítě na něco zeptá, je to vnímáno jako skvělé, když se zeptá tady, smějí se mu spolužáci, ale učitel odpoví, v Asii ho ztrapní samotný učitel. Z toho vyplývá celá kultura. Je tedy potřeba to vědět a komunikaci tomu přizpůsobit.

Jak na vás zapůsobilo prostředí Singapuru?

Město je absolutně čisté, nádherné, zelené, to jsem nikde jinde nezažil. Když jsme přijížděli z letiště, měli jsme pocit, že jsme v pralese. Stromy tvoří nad dálnicí klenbu, vše roste, bují, konstantní teplota je 30 až 31 °C. Jedinou změnou počasí je déšť, který se objevuje tak třikrát za den.

Zákazníka na první pohled nevidíte

Kolik času jste tam v té době trávil?

Do Singapuru jsem létal přibližně jednou za dva měsíce na týden nebo čtrnáct dní. Nejprve jsme vyřizovali základní věci, kanceláře, účty a podobně. Pak už jsme cestovali po regionu. Začali jsme Malajsií přes Filipíny až do Indonésie. To už je ryzí Asie a my jsme se často nestačili divit. Když jsme přistávali nad slumy, říkal jsem si někdy: co tady dělám, kdo ty naše věci koupí? Zákazník tam není na první pohled vidět. Začínali jsme ve čtyřech, dnes je v singapurské pobočce sedm lidí.

Říká se, že asijský trh je hodně založený na vztazích. Je to pravda?

Určitě. Budují se dlouho, obchod tedy není rychlý. Je důležité umět nabídnout dobrou cenu a lokální podporu. V Singapuru žijí převážně etničtí Číňané a Malajci, také spousta expertů z Evropy. Vyplatí se umět čínsky. Mluví se tam samozřejmě anglicky, ale to není úplně ono. V Indonésii mluví indonéštinou (Bahasa Indonesia) a v Malajsii zase malajsijštinou (Bahasa Malaysia), ale ty nejsou v podnikání tolik potřeba.

Zmíním se ještě o Indonésii. Je to obrovská země, velký trh, který má malé HDP a postupně jde nahoru. Pokud tam bude vláda, která bude liberalizovat ekonomiku, levná pracovní síla zajistí Indonésii velký příliv investic. Je to zajímavý trh s velkým potenciálem a s dobrou šancí prosperovat. Ne nadarmo se o Indonésii hovoří jako o trhu budoucnosti. Na Filipínách mne zaujala velmi dobrá úroveň základní angličtiny. Všechna call centra jsou právě tam. Ovšem angličtina je skutečně jen na základní úrovni. A může tam také být problém s bezpečností.

Když jste se zmínil o vztazích, jak se vám tam navazují? Jak jste se s místními lidmi cítil?

Výborně. V Asii jsou lidé velice milí, příjemní a pohostinní.

Připravujete se nyní na nějaké nové teritorium? Na co soustředíte své síly?

Prodáváme už do více než sta zemí. V těch zbylých je ekonomika velmi slabá a trhy pro nás nejsou perspektivní. Na trhy lze vstupovat buď zeširoka, nebo naopak s užším fokusem na jednotlivá teritoria. My jsme chtěli postavit globální firmu. V našem oboru, pokud jsme pokryli „zeměkouli“, stali jsme se pro velké globální firmy rovnocenným hráčem, dokážeme nabídnout hodnoty, kterým se těžko konkuruje. Umíme poskytovat podporu v patnácti jazycích, v sedmi až osmi časových zónách. To má samozřejmě velkou výhodu. Soustředíme se na teritoria, kde už nějakým způsobem jsme a snažíme se tam maximalizovat zisk. Aktuálně například ve Francii. Děláme tam velké změny a snažíme se zužitkovat vše, co jsme se dosud naučili. Pak máme v plánu Indii, Brazílii, Severní Ameriku, zároveň se samozřejmě zaměřujeme na Oceánii a na Japonsko. Poté, co jsme pokryli svět, se na tyto trhy chceme soustředit detailně.

Vývojářů je pořád málo

Je o vás známo, že si zakládáte na neformální, dynamické firemní kultuře. Jak se vám daří udržet tohoto ducha nyní, kdy vaše firma vyrostla a je v ní 250 lidí?

Řekl bych, že jsme až moc korporátní, ujelo mi to. Je to podobné, jako když je vašim malým dětem najednou 15 let. Přemýšlím nad tím, co udělat pro to, abychom do naší firmy více vrátili toho původního ducha. Firemní hodnoty máme nastaveny a definovány jako osobnostní charakteristiky. Cenné je pro nás tedy to, že jsou zaměstnanci otevření změnám, snaží se tyto změny sami podporovat, jsou otevření diskuzím, dělají rádi etický byznys, práce je baví, jsou aktivní. Soulad s firemní kulturou se také našim lidem promítá do odměn.

Start-upy, se kterými často spolupracujeme, mají často problém s tím, že sice hodnoty definují, ale lidé se jimi neřídí. A ptají se nás, co pro to mají udělat? Já na to mám jednoduchý recept: dejte to do peněz. Peníze fungují, musejí se umět správně použít a nesmí být jediným motivačním faktorem. Je to potřeba správně zkombinovat. Když sáhnete na peníze, znamená to, že to myslíte vážně.

Máte už nějaké nápady, jak udělat firmu „méně korporátní“?

To, co musíme změnit, je komunikace ode mne směrem k zaměstnancům. Chci se vrátit k méně formálnímu způsobu. Vyzkoušel jsem si nedávno neformální debatu se zaměstnanci, z meeting roomů jsme nechali odvézt stoly, takže jsme jednali jen v kroužku. Najednou mezi námi nebyla bariéra a jednání mělo zcela jiný náboj. Je potřeba se zaměřit na denní komunikaci a odstraňovat různé bariéry, které jí brání. Myslím, že to lze dělat i při 250 lidech, je to hodně záležitost nastavení mysli.

Získali jste také ocenění za své investice a nová pracovní místa. O co přesně šlo?

Agentura CzechInvest, se kterou spolupracujeme dlouhodobě na dílčích dotačních projektech, vyhlašuje každoročně soutěž Investor roku. Získali jsme první místo za rok 2013 v kategorii IT a sdílené služby. Porotu zaujal náš produkt YSoft SafeQ, který umožňuje společnostem kontrolovat náklady na tisk dokumentů, snížit případné plýtvání, zvýšit komfort uživatelů, a tím i pozitivně působit na životní prostředí. Roli při hodnocení hrálo také to, že jsme se rozhodli investovat více než 70 milionů korun a vytvořit v Brně 40 nových pracovních míst v oblasti výzkumu a vývoje. Vytvořili bychom jich i více, ale v Brně nenajdeme více lidí. Investovali jsme také do nového sídla, abychom zajistili reprezentativní a zároveň příjemné pracovní prostředí pro naše lidi.

Znamená to, že kvalifikovaných lidí pro váš obor je nedostatek?

Zájem o vývojáře je v Brně i v Praze velký, poptávka výrazně převyšuje nabídku. V IT je to stoprocentně tak, že firmy prosí zaměstnance, aby pro ně pracovali. Už v roce 2012 jsme se rozhodli posílit vývoj, do roku 2015 v něm chceme mít 115 lidí. Navíc máme nové projekty, takže budeme ještě potřebovat další vývojáře. Produkt se vymýšlí u nás. Tady máme přehled o tom, co který region potřebuje. A tady budeme potřebovat nové lidi.